Vládní hnutí STAN navrhuje zvýšení základní sazby DPH ze stávajících 21 na 23 procent. Samozřejmě, zaštiťuje se snahou o ozdravení veřejných financí. Samozřejmě, daňové inkaso veřejných rozpočtů by se tím zvýšilo. Ovšem za cenu dalšího přilití oleje do inflačního kotle.
Mnohem lepší alternativou – pokud už tedy vláda nevidí jiné východisko než zvyšování daní – je vrácení míry zdanění mezd zaměstnanců na úroveň před zrušením superhrubé mzdy či alespoň přiblížení k úrovni platné před tímto zrušením. Je to totiž alternativa, které je nejen ohleduplnější z hlediska inflačních dopadů, ale také alternativa ohleduplnější ryze sociálně.
Podle hnutí STAN by zvýšení nejvyšší sazby DPH z 21 na 23 vyneslo veřejným rozpočtům 50 miliard korun ročně navíc. Společnost Deloitte ovšem tento odhad poněkud snižuje, když hovoří o dodatečném výnosu pouze 37 miliard.
Ať tak či onak, výnos z takové úpravy bude nižší než inkaso získané třeba jen zvýšením daně ze mzdy zaměstnanců z nynějších patnácti na 17,5 procenta, které by vyneslo zhruba 60 miliard korun. Pokud by se zdanění příjmu zaměstnanců zcela vrátilo na úroveň před takzvaným zrušením superhrubé mzdy, odpovídajícím zhruba 20 procentům, získají veřejné rozpočty nějakých 120 miliard korun ročně navíc. Vláda by k tomu v takovém případě mohla argumentovat, že zrušení superhrubé mzdy bylo stejně jenom dočasné. Vždyť v důvodové zprávě příslušné legislativy, kterou na sklonku roku 2020 protlačily hnutí ANO, SPD a nynější vládní ODS, se hovoří o dvouletém období snížené daně ze mzdy. To období tedy uplynulo s koncem loňského roku.
Návrat zdanění příjmu zaměstnanců na úroveň před takzvaným zrušením superhrubé mzdy doporučuje Česku i Mezinárodní měnový fond. V současném vysokoinflačním prostředí by takový krok měl tu výhodu, že by vytvořil citelný tlak na pokles inflace.
Jestliže by totiž miliony zaměstnanců měli kvůli vyšší dani z mezd méně peněz k utrácení, omezením svých výdajů by mocně inflaci tlumili. Naopak, zvýšení základní sazby DPH představuje mocný proinflační činitel. Protože prodejci se budou snažit přenést co největší část daňového navýšení, ideálně navýšení celé, na své zákazníky, stejně jako dodavatelé na své odběratele. Plošně tak z tohoto důvodu dojde k navýšení cenové hladiny v ČR v době, kdy jak centrální banka, tak vláda v rámci své rozpočtové politiky by měly s inflací naopak bojovat. Centrální banka restriktivní měnovou politikou vysokých úrokových sazeb a vláda omezováním svých výdajů a krocením rozpočtového deficitu a veřejného dluhu.
Dodatečný výnos z navýšení daně z mezd může vláda použít na ponížení deficitu a umoření části dluhu, takže bude působit protiinflačně. Stáhne z ekonomiky peníze, protože je stáhne z kapes milionů zaměstnanců. Kdežto zvýšení základní sazby DPH také zvyšuje daňové inkaso veřejných rozpočtů, ovšem prostřednictvím nárazového navýšení cen, které sice samo o sobě představuje jen přechodný inflační šok, avšak ten může i přes svoji přechodnost navýšit inflační očekávání a tím zkomplikovat celkový boj s inflací. Nejeden řadový zákazník, řadový občan, řadový kupující či odběratel prostě zamění zvýšení cen daní zvýšením DPH s dalším, trvalejším inflačním tlakem.
K tomu všemu je zvýšení základní sazby DPH i o něco méně sociálně ohleduplné než zvýšení daně z mezd zaměstnanců. Zhruba dvanácti procent zaměstnanců se zrušení superhrubé mzdy, platné od roku 2021, vůbec nedotklo. Jedná se o osoby z nízkými příjmy, které žádnou daň příjmu proto ani neplatí, takže její snížení jim logicky nijak nepomůže. Pokud by se tedy daň z příjmu zaměstnanců zvýšila na úroveň před rokem 2021 či by se k ní přiblížila, tito lidé – často jde o ty sociálně vůbec nejzranitelnější – by takové zvýšení opět nijak nepocítili. Tak jako nepocítili snížení té daně.
Pokud ale dojde ke zvýšení základní sazby DPH a souvisejícímu zdražení, tak si toho i sociálně nejzranitelnější zaručeně všimnou. Protože i oni kupují zboží či služby zdaňované nejvyšší sazbou, které by jim tedy zdražily.
Vláda by měla především, jak slibovala, redukovat své výdaje. Teprve až možnosti zeštíhlení výdajové stránky vyčerpá, ať potenciálně upře pozornost k příjmové stránce rozpočtu. To je ideál. Když už se tedy rozhodla onu první část víceméně přeskočit, nechť zví, že sociálně citlivější, méně inflační a rozpočtově výnosnější než zvýšení DPH je tedy zvýšení daně z příjmu zaměstnanců na úroveň (či přiblížení k této úrovni), kde byla před rokem 2021.
Ve věku 65 let by se podle nyní diskutovaného záměru Fialovy vlády pracovat přestávat nemělo. Zamýšlená změna se ovšem nedotkne... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
