Česko je od světového výzkumu izolované
Odbory minulý týden představily svoji vizi hospodářské politiky České republiky. Vedle tradičních odborářských požadavků a představ, že stát může rozvoj ekonomiky nařídit, zazněly i postřehy, s nimiž nezbývá než souhlasit.
TO, ŽE ČESKÁ REPUBLIKA stále zůstává „montovnou“, prokazuje celá řada čerstvých dat. Například výzkumná spolupráce firem a univerzit (měřená podílem univerzitního výzkumu a vývoje financovaného příslušnými firmami) je v ČR podle aktuálních dat OECD vůbec nejslabší v celém ekonomicky vyspělém světě.
ČR také podle letošních dat OECD vykazuje nejvyšší překvalifi kovanost pracovní síly v hospodářsky vyspělém světě. Podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí u nás sice roste, ale ti zjevně nenacházejí adekvátní uplatnění. Právě proto, že zůstáváme „montovnou“, a není tedy u nás kladen důraz na „odbornou práci, inovace a produkci výrobků s vyšší přidanou hodnotou“, jak uvádějí odbory. Při takovýchto činnostech by mohla být vysokoškolsky vzdělaná pracovní síla v širším měřítku adekvátně uplatněna.
Překvalifi kovanost, ač se to na první pohled zdát nemusí, je problematická podobně jako nedostatečná kvalifi kovanost napříč ekonomikou. Vede totiž k demotivaci a frustraci zaměstnanců, jejich častější fl uktuaci či neochotě zaměstnavatele do takového zaměstnance – který „stejně asi brzy odejde jinam“ – investovat.
NEINOVACE
Slabinou české ekonomiky je i výzkum, vývoj a inovativní činnost na úrovni firem. V tomto směru zaostáváme ve všech klíčových ukazatelích (výdaje na výzkum a vývoj v poměru k HDP, počet udělených ochranných známek a patentů na HDP atd.) za střední hodnotou zemí OECD. Podobně zaostáváme v oblasti inovativního podnikatelství (například úroveň objemu rizikového kapitálu v poměru k HDP je u nás v porovnání s jinými státy OECD žalostně nízká). Čeští vědci zůstávají vysoce izolováni od ohnisek světového výzkumu. ČR je jednou z nejizolovanějších ekonomicky vyspělých zemí v rámci mezinárodní vědecké a výzkumné sítě. Tento závěr opět nabízejí letošní data OECD.
Zato je ovšem ČR nejprůmyslovější zemí v Evropské unii. To ale vzhledem ke struktuře našeho průmyslu – dominují mu „segmenty 20. století“, jako je výroba motorových vozidel, strojů nebo lokomotiv – je do budoucna spíše varovným znamením.
Odboráři správně poukazují na to, že jedním z důvodů nynějšího vývoje je uměle podhodnocená měna. V tomto smyslu uplatňují více zdravého selského rozumu než Česká národní banka.
Klíčovým nákladem intervence je totiž zejména relativně slabší produktivita a inovativnost českých firem. Dokazuje to zkušenost Švýcarska, jež intervenční režim oslabující frank opustilo letos v lednu. Třeba Marc Brütsch, hlavní ekonom Swiss Life, největší švýcarské pojišťovnické skupiny, přitom poukazuje na to, že alpská země se naučila s dlouhodobým tlakem na posílení franku žít, a že tento tlak navíc podněcuje růst efektivity a inovativnosti. Ačkoli jsou švýcarské firmy nyní nuceny osekávat své náklady, největší hrozbu pro zdárný rozvoj v následujících dvanácti měsících spatřují v nedostatku vysoce kvalifi kované pracovní síly, jak potvrdil aktuální průzkum společnosti Deloitte mezi finančními řediteli významných švýcarských firem.
Silná poptávka po vysoce kvalifi kované pracovní síle je nutným předpokladem pro posun dané ekonomiky na vyšší kvalitativní stupeň. Krátkodobě sice švýcarské firmy čelí náročné situaci, ovšem dlouhodobě podle všeho uspějí.
A zásadně přispějí k hospodářskému rozkvětu.
To Česká národní banka mnohým našim vývozcům ulevuje krátkodobě, ovšem za cenu potenciálních dlouhodobých ekonomických ztrát, jež poplynou z relativně nižší produktivity a inovativnosti tuzemských firem.
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
