Zrádná líbivost

Ne vše, co se na papíře vyjímá, příznivě zaujme ekonomické hybatele

Koaliční dohoda je takřka hotova. Vzhledem k tomu, že řada občanů si od nové vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL slibuje v prvé řadě, že zemi zbaví neutěšené ekonomické situace, podívejme se blíže na to, co lze od nastávající koalice čekat právě v hospodářské oblasti.
Ne švarc systému Trio zmíněných stran se sice hned v úvodu textu zaklíná, že podpoří rozvoj malého a středního podnikání, avšak drtivou většinu živnostníků spíše zarmoutí. O pár odstavců níže totiž již nadcházející koaličníci deklarují, že omezí výši paušálních nákladů pro OSVČ. Smysl paušálů tkví totiž podle nich ve zjednodušení výpočtu daně, a nikoli v neodůvodněné redukci daňového základu. Paušály pochopitelně výrazně přispívají k tomu, že průměrný podnikatel dnes čelí citelně nižší daňové sazbě (součet sazeb z daně z příjmu a všech odvodů na sociální a zdravotní pojištění) než průměrný zaměstnanec. Ačkoli je porovnávání podnikatelů a zaměstnanců vždy poněkud vachrlaté, nedávno publikovaná studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu dokládá, že zatímco průměrný podnikatel musí počítat s daňovou sazbou 28,1 procenta, průměrný zaměstnanec dokonce 37,4 procenta. Je evidentní, že i přes řadu dalších rozdílů, které mezi oběma skupinami existují, je tento rozdíl až příliš propastný.
Koaliční dohoda počítá s úpravou paušálů od roku 2015. Sebetroufalejší optimista jistě nepředpokládá, že tuzemská ekonomika v té době bude již v kdovíjak zářné kondici. Podle aktuální prognózy OECD má české hospodářství růst v roce 2015 tempem 2,3 procenta. Ekonomické prognózování je ovšem taktéž vachrlaté – a OECD své poslední podobné prognózy upravovala směrem dolů. Otázkou tedy zůstává, zda je rozumné zpřísňovat podmínky podnikatelskému stavu, o němž koaliční dohoda ostatně sama sděluje, že skýtá „nevyužitou rezervu růstu a zaměstnanosti“, v období, kdy oživení tuzemské ekonomiky bude v nejlepším případě jen poměrně křehké. Není rozumnější počkat s podobným opatřením do doby solidního růstu? I když zřejmě úplně nejlepším řešením – alespoň z hlediska střední třídy, politiky vždy tak vzývané – by bylo zarovnat daňové sazby takovým způsobem, že by se ponížily ty, jimž nyní čelí zaměstnanci, zatímco odvody podnikatelů by zůstaly na stávající úrovni. Tímspíše, že koaliční dohoda jasně stvrzuje, že vláda nebude „tolerovat žádné formy nelegálního zaměstnávání“, tedy evidentně ani švarc systém ne.
Ne všichni podnikatelé však musí smutnit. Například knihkupce potěší záměr „brzy-už-zřejmě-koaličníků“ snížit DPH na knihy (a vedle nich též na léky či dětské pleny). Otázkou je, proč vlastně knihy, když trh s nimi se nezdá být v útlumu ani při stávající sazbě (naopak, řada symptomů napovídá, že se nachází spíše v určité bublině). Proč ne třeba potraviny? Vyšší sníženou sazbu DPH, kterou jsou potraviny obvykle daněny, má z celé Evropy pouze Dánsko (navíc sazba DPH u potravin v ČR v posledních deseti letech vzrostla skokově, z původních pěti na aktuálních patnáct procent).
Další záměr z koaliční dohody, postupné zvyšování minimální mzdy až k úrovni čtyřiceti procent mzdy průměrné, nepůsobí o nic méně líbivě než redukce DPH na knihy. Vzhledem k tomu, že aktuálně, ve třetím čtvrtletí, činila průměrná mzda vČR 24 836 korun (čtyřiceti procentům této sumy odpovídá částka 9934 korun), lze směle předpokládat, že minimální mzda by nakonec mohla činit zhruba 10 000 korun. Její stávající výše přitom činí 8500 korun. V takové Praze, kde je poměrně velmi vysoká úroveň průměrné mzdy a poměrně vysoké životní náklady, je půldruhá tisícovka navíc úplně jiným penízem než například na Ostravsku, kde přetrvává relativně vysoká nezaměstnanost, mzdy jsou relativně nízké – a stejně tak životní náklady. Pokud tedy někde bude hrozit, že je minimální mzda stanovena na příliš vysoké úrovni, a způsobuje tedy částečně nezaměstnanost (jelikož někteří lidé by byli ochotni pracovat i zaméně, ale zákon jim to neumožní, pročež zůstanou bez práce zcela), pak z daných dvou regionů mnohem spíš na (již dnes mnohem tíživěji zkoušeném) Ostravsku než v Praze.
Anděl do kontrolního úřadu Ana první pohled líbivé – zvláště po listopadové intervenci České národní banky za oslabení koruny – je i další z opatření, na něž signatáři koaliční dohody pomýšlí: rozšíření kontrolních pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu nad řadou institucí, včetně právě ČNB.
Zaprvé, kdo bude tím „andělem“ v čele NKÚ, jenž najednou bude bdít nad přehršlí významných institucí včetně ČNB? Co když se z „anděla“ vyklube „ďábel“ – je rozumné svěřovat jednomu úřadu takové pravomoci? Zadruhé, specificky k ČNB. Míru nezávislosti centrální banky bedlivě vyhodnocují zahraniční investoři – čím vyšší je, tím zpravidla nahlížejí svoji investici jako jistější. Zrovna tak její vyšší nezávislost přispívá ke snížení nákladů, za něž si vláda dané země půjčuje na mezinárodních trzích (opět: z hlediska zahraničního věřitele platí, že čím nezávislejší centrální banka je, tím pravděpodobněji bude jeho půjčka splacena, jak má). Pravda, intenzita efektu míry nezávislosti centrální banky na objem přímých zahraničních investic a na nákladnost obsluhy státního dluhu v posledních letech spíše klesá, jak dokládá letošní zevrubná studie ekonomů Princetonské a Michiganské univerzity, provedená na vzorku 78 zemí včetně ČR. Je tomu tak ovšem proto, že nezávislost centrální banky už začíná být celosvětově v podstatě normální záležitostí, a není tomu jako dříve, kdy tato charakteristika poměrně zřetelně separovala ekonomicky jistější (či vyspělejší) prostředí od těch méně jistých. Jinými slovy, dnes je nezávislost centrální banky takřka nutnou podmínkou k tomu, aby země byla nahlížena jako hospodářsky opravdu a po všech stránkách vyspělá. Jakákoli koketerie se zesílenou kontrolou ČNB ze strany jiného úřadu by tedy mohla být investory a věřiteli nahlížena jako krajně neblahý signál, a v důsledku – byť nepřímým způsobem – se tak neřestně prodražit.
Sečteno, podtrženo, řada ekonomických opatření koaliční dohody může na první pohled působit líbivě, ale v důsledku v nich česká ekonomika ani zahraniční investoři žádné velké zalíbení najít nemusí.

Vyšlo v Lidových novinách.

email

Facebook

Google+

Twitter

Linkedin