V reakci na zostření napětí mezi Spojenými státy a Íránem dnes citelně zdražují zlato i ropa. Koruna po přechodném oslabení vůči euru své dnešní ztráty v podstatě umazala.
Zlato dnes zdražilo na svoji nejvyšší dolarovou cenu za celé období od dubna 2013, tedy bezmála za sedm let. Jedna jeho unce se aktuálně prodává za více než 1577 dolarů, krátce po dnešním otevření burz ovšem cena zlata přeskočila úroveň 1588 dolarů.
Od počátku letošního roku zdražuje zlato v dolarech o zhruba čtyři procenta. V podobném rozsahu letos zdražuje i vůči koruně. Dnes se cena drahého kovu dostala bezmála na 36 tisíc korun za unci. Jedna unce zlata tak byla jen zhruba o 600 korun levnější, než kolik činí její dějinně nejvyšší korunová cena, jíž dosáhla loni v září. I další drahé kovy, tedy palladium, stříbro a platina, jsou letos poměrně výrazně „v plusu“. Jejich letošní zhodnocení vesměs citelně překonává zhodnocení letos zatím nejvýrazněji posilující měny, nikaragujské córdoby.
Důvodem je obava trhů z dalšího stupňování napětí mezi Spojenými státy a Íránem, v reakci na zabití íránského elitního generála Sulejmáního rukou Američanů z minulého týdne. Zlato a další drahé kovy, ale také třeba japonský jen nebo německé dluhopisy nyní registrují zvýšený zájem investorů, jelikož se jedná o takzvaná bezpečná útočiště pro časy nejistoty a obav.
Kvůli růst napětí mezi USA a Íránem dnes zdražuje také ropa. Růst napětí na Blízkém výhodě může potenciálně vést k výpadku dodávek z regionu, který by způsobil pokles nabídky strategické suroviny na světovém trhu a vzestup její ceny. Investoři nyní této variantě přikládají vyšší pravděpodobnost než před generálovým zabitím. Cena ropy Brent tak dnes poprvé od loňského září překonala cenovou úroveň 70 dolarů za barel. Tu naposledy překonala v důsledku panické situace na trhu, jež nastala bezprostředně po zářijovém útoku na saudskoarabská ropná zařízení, za kterým stál opět Írán.
Nelze vyloučit, že při dalším houstnutí blízkovýchodního napětí cena zlata pokoří historické korunové maximum, ani to, že se cena ropy dostane na úroveň kolem osmdesáti dolarů za barel. Tolik stála naposledy na podzim 2018. Cena pohonných hmot v ČR tehdy byla o 1,50 až dvě koruny vyšší než nyní. Při dalším houstnutí napětí mezi USA a Íránem by pohonné hmoty v ČR zhruba v takovém rozsahu už v dohledné době, nejspíše do konce února, zdražily.
Sulejmáního smrt sice tedy burzovním obchodníkům poněkud „cuchá nervy“, avšak žádný rapidní příval nervozity, či dokonce panické výprodeje nezpůsobuje. Na burzách zatím při zpětném vidění převládá přesvědčení, že ze strany USA nebylo jeho zabití zcela nepředvídaným, naprosto tedy šokujícím tahem, ale vlastně docela logickou odezvou na poslední dobou stupňující se íránské provokace. Mezi ně patří i například zmíněný útok na saúdskoarabská ropná zařízení z poloviny loňského září, který na trhu s ropou přechodně způsobil paniku.
Cena ropy Brent sice stoupá na úroveň zhruba odpovídající té po útoku na saúdskoarabská ropná zařízení, avšak nyní zdaleka nedošlo k tak skokovému zdražení jako v září. To, že je ropa na podobné cenové úrovni jako tehdy, mají totiž na svědomí mnohem spíše škrty v těžbě kartelu OPEC a jeho spojenců a také dílčí smír USA a Číny v celní válce.
Podstatná část trhu vidí situaci tak, že se Írán svými postupně stále závažnějšími provokacemi snažil dostat Spojené státy k jednacímu stolu. Mezinárodní tlak měl Washington a Teherán ideálně dovést ke kompromisu: Amerika zmírní své sankce vůči Íránu, zatímco ten skončí se svými provokacemi. Win-win.
Teherán se ovšem zjevně přepočítal, když vsázel na to, že Trump nebude chtít zejména ve volebním roce napětí stupňovat. S tím ostatně počítaly – a stále svým způsobem počítají – i trhy. Jsou přesvědčeny, že Trump nechce válčit. Nechce podle nich určitě rozjet válku s Íránem, která by dle některých mohla přerůst až ve třetí světovou válku, a nechce ani eskalovat obchodní válku s Čínou. Obé objektivně ohrožuje jeho znovuzvolení. Třeba už jen proto, že oboje může způsobit rozsáhlé burzovní výprodeje, které by připravily o nemalou část bohatství i jeho potenciální voliče.
Teherán tedy kalkuloval s tím, že Trumpa „vyprovokuje“ nejvýše k usednutí za jednací stůl. Nyní je Teherán nepochybně v šoku. Trumpova nevypočitatelnost jej zaskočila podobně jako v minulých letech Peking, v rámci americko-čínské obchodní války.
Tím ale analogie mezi oběma střety pomalu končí. Zatímco totiž obchodní válka s Čínou způsobuje značné ekonomické škody, a to zejména Číně, ale také Spojeným státům a dalším zemím, včetně třeba Německa, houstnoucí napětí mezi Washingtonem a Teheránem zatím tedy nechává trhy poměrně v klidu. Ano, zdražuje ropa a investoři přesunují část svých peněz do tradičních bezpečných útočišť, avšak tato jejich reakce není zatím nikterak silná.
Trhy zatím totiž věří v to, že by americký úder v podobě generálova zabití mohl mít na Teherán spíše odrazující než eskalující efekt. Jinými slovy, Teherán si přes všechna svá nynější silná, ba silácká slova uvědomí, proti jaké vojenské a technologické přesile stojí. Přes všechny úvahy o možné třetí světové válce tak nakonec ustanou dokonce i stupňující se íránské provokace.
To si ovšem žádá umnou diplomacii, která by měla být nyní okamžitě rozpohybována. Sankce uvalené na Írán opravdu zapříčiňují prudký propad tamní ekonomiky. Proto ostatně Írán riskoval stupňování svých provokací – aby za jednacím stolem Washington své sankce alespoň zmírnil, aniž by Teherán ztratil tvář. Jenže o to jde stále i teď: Teherán si nemůže dovolit ztratit tvář. Uměním diplomacie obecně je právě i to, dosáhnout smíru mezi znesvářenými stranami, aniž by navenek bylo zřejmé, že se jedna z nich totálně podvolila.
Současná ekonomická mizérie Íránu může zemi, zaháněné svým způsobem do kouta, přivést k jednomu z extrémních řešení: buď k bezpříkladné eskalaci střetu s mnohem mocnějším nepřítelem (protože už stejně není moc co dále ztratit), nebo naopak k podvolení se mu. To druhé se neobejde bez diplomacie, jež zajistí, že Teherán tak úplně tvář neztratí. Otázka je, zda toho bude Trumpova administrativa schopna; I Trump si občas v určitém siláctví docela libuje.
Trhy ale zatím sází spíše na to druhé. Ne že by se snad domnívaly, že napětí rychle opadne a že se třeba cena ropy zase hned propadne jako po zmíněných zářijových útocích. Uvědomují si, že situace je závažná. Ne však zatím tak, aby přičítaly jakoukoli výraznější pravděpodobnost vojenské katastrofě či třeba „jen“ ropnému šoku.
Otázka ovšem je, do jaké míry jsou o tom přesvědčeny na základě vyhodnocení samotné blízkovýchodní situace, a do jaké míry je jejich relativně umírněná páteční reakce dána přesvědčením, že na případnou silnou vojenskou eskalaci budou nutně muset reagovat i centrální banky v čele s tou americkou – snížením úrokových sazeb a dalším „tištěním dolarů ve velkém“, které má na trhy, jak známo, vysoce příznivý efekt.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
