Vydávat se takříkajíc ke kořenu věci, rozrývat zeminu nevědomí, odhrnovat ji a hloubavě tak hloubit díru vstříc novému poznání – pak již jen zasít a sklízet ovoce poznání. I tak lze zpodobnit badatelův úděl. Tři badatelé, tým kolem ekonoma Alberta Alesiny z Harvardu, se v nové studii vydávají vstříc poznání, proč se participace žen na pracovním trhu v různých zemí liší; proč je v takovém Burundi řádně zaměstnáno (tedy nikoli v domácnosti) více než devadesát procent žen, přičemž v Pákistánu sotva šestnáct procent.
Dosud se ekonomové domnívali, že role žen v ekonomice je dána příjmem na hlavu v dané zemi či mírou specializace dané ekonomiky na produkci v těch odvětvích, která těží z jejich relativně vysoké pracovní účasti. Ale, jak uvádějí Alesina a spol., tato vysvětlení nejsou statisticky dostatečná. Ekonomové pak v takových případech krčívají rameny a odkazují na kulturní normy či tradice. Alesina a spol. však jdou ke kořenům – ptají se, odkud se normy vzaly. Proč je někde normou vysoká zaměstnanost žen, a jinde mizivá?
U kořenů, zeminy, setby i sklizně lze v klidu zůstat – trio ekonomů totiž dospělo k závěru, že za rozdílnou míru ženské participace mohou dávné způsoby zemědělské práce.
Na územích, kde za starých časů převažovalo stěhovavé polaření (obdělávání půdy po několik sezon, dokud její úrodnost příliš neklesne), participují nyní ženy na pracovním trhu v poměrně vysoké míře. Při tomto druhu obdělávání totiž nalézalo své upotřebení ruční náčiní typu primitivních motyk, rádel či rýčů, což ženám umožňovalo intenzivně se zapojit do zemědělství. Takové zapojení se posléze stalo normou.
Tam, kde ovšem za starých časů převažovala kultivace zemědělské půdy pluhem, je zastoupení žen na trhu práce dodnes spíše nižší, dokládají na číslech Alesina a spol. K používání pluhu a tažného dobytka je samozřejmě třeba značné fyzické síly, která je pochopitelně vlastní spíše mužům než ženám. Tento způsob obdělávání půdy tedy ženy vyřadil z participace na tehdejším hospodářském životě a normou se v takových oblastech stala spíše jejich činnost výhradně v domácnosti (v těchto oblastech je tak dodnes nižší zastoupení žen na pracovištích, ale i v politice a v byznyse).
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
