Historicky nebývale silné zemětřesení zasáhlo rekordně zadluženou zemi. Z toho nemůže vzejít nic dobrého. Japonsko má před sebou pravděpodobně hodně perné období. I když nakonec nemusí být – alespoň z čistě ekonomického hlediska – tak hořké, jak se jeví nyní, krátce po obřím otřesu.
Region Tóhoku, v němž leží epicentrum otřesů, zodpovídá za osm procent celkového výkonu ostrovní ekonomiky, jež je třetí nejsilnější na světě. Kvůli nejvydatnějším otřesům za posledních nejméně sto let musela své továrny uzavřít automobilka Toyota i další podniky, ropné rafinerie zůstaly ochromeny a akcie se propadají. A nejen ty japonské. Japonsko ale bude pochopitelně postiženo nejvíce – křehké oživování tamější ekonomiky velmi pravděpodobně zpomalí. A země se bude jistě muset více zadlužit – už nyní je přitom tamní veřejný dluh největší na světě. Bezprostředně po otřesech se propadly ceny ropy, neboť výpadek japonských rafinerií ze zasažené oblasti dočasně snížil poptávku po surovině. Japonská centrální banka se sice zaklíná, že v zemi udrží finanční stabilitu, jenže už nyní je její klíčová úroková sazba na nule – to značí, že centrální bankéři nemají žádné další konvenční páky na to, aby ekonomice ulevili. Níže se sazbami již prostě jít nemohou. Kromě Japonska ale trpí rovněž pojišťovny. Celosvětově. A zejména pak „pojišťovny pojišťoven“, tedy zajišťovny. Akcie dvou klíčových globálních zajišťoven, Munich Re a Swiss Re, se v reakci na živelnou katastrofu propadly o více než pět procent. Ekonomičtí experti svorně hlásají, že tak záhy po zemětřesení nelze ještě jeho dopady na ekonomiku dost dobře předpovědět. Shodují se však například na tom, že dojde ke snížení celkové japonské průmyslové výroby.
Navzdory temným zvěstem, jež ze země gejš, šinkanzenů a zeleného čaje přicházejí, však nakonec nemusí být tak zle. Japonsko je přece jenom na takové katastrofy relativně dobře připraveno, například architekturou staveb či továren. Když v lednu 1995 zasáhlo přístav Kóbe těžké zemětřesení, japonská průmyslová výroba se sice propadla o 2,6 procenta, ale v následujícím měsíci, v únoru, už vzrostla o 2,2 procenta a v březnu toho roku přidala další procento. Oblast nynějšího zemětřesení je navíc z hlediska japonské ekonomiky mnohem méně významná než přístav Kóbe a okolí. Problém tak z ekonomického hlediska není ani tak v síle či lokaci otřesů, ale v jejich načasování. V době po finanční krizi je na tom země rozpočtově velmi neblaze. A žádná přírodní katastrofa fiskální situaci zasažené země ještě nikdy nezlepšila, naopak.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
