Ministři zemí skupiny G7 se na svém dvoudenním londýnském jednání, jež skončilo včera, přelomově dohodli na principu boje proti daňovým rájům a současně na principu boje za geograficky vyváženější zdanění velkých technologických firem, jako je Amazon nebo Google.
Rámcově dojednali podporu zavedení minimální podnikové daně ve výší alespoň patnácti procent. Toto ujednání představuje základ pro širší mezinárodní dohodu, která by ukončila po několik desetiletí trvající „závod ke dnu“, kdy se jednotlivé země předhánějí v postupném snižování podnikové daně. Činí tak proto, aby na své území přilákaly nadnárodní firmy a investory.
Zůstává však otázkou, jak se k rámcové dohodě postaví země mimo skupinu G7. Půjde jak o státy ze širší skupiny G20, jako je Čína, Indie nebo Rusko, tak také o státy stojící mimo tyto dvě skupiny nejvyspělejších a nejvýznamnějších ekonomik světa. Pokud má být nový globální systém účinný, je podstatné, aby se na jeho podobě dohodlo co možná nejvíce států. Dohoda 140 zemí světa, jež by měla být výsledkem toho, co odstartovaly země G7, je tak stále nejistá.
Například Irsko se již ústy svého ministra financí Paschala Donohoea nechalo slyšet, že legitimní daňová konkurence by měla zůstat zachována. Jinými slovy, s oním „závodem ke dnu“ si Irsko tak úplně skoncovat nepřeje. Patří totiž k zemím, které uplatňují nižší sazbu podnikové daně, než je dojednaná patnáctiprocentní minimální sazba. Pokud by Irsko mělo zvýšit sazbu své podnikové daně ze stávajících 12,5 na patnáct procent, přijde až o pětinu inkasa této daně.
Zatímco tedy Irsku se dojednaná minimální sazba patnácti procent může zdát až příliš vysoká, některé aktivistické organizace, které se angažují v oblasti reformy světového daňového systému, ji mají za stále až příliš nízkou. Nelze prý očekávat, že způsobí přehodnocení přístupu daňových rájů. Podle organizace Oxfam ve skutečnosti o žádné reformě nemůže být řeč, neboť minimální sazba dojednaná na půdě skupiny G7 je podobná nízkým sazbám podnikové daně uplatňovaným daňovými ráji typu právě Irska, Švýcarska nebo Singapuru.
Součástí včerejší dohody je rovněž cesta k nové podobě zdanění velkých technologických firem, která má zajistit, že více daní budou odvádět v místech, kde své tržby vytváří, nikoli v místech, kde formálně sídlí – což jsou leckdy daňové ráje.
Země OECD v současné době diskutují podobu nové mezinárodní podnikové daně, která by stavěla na dodatečném inkasu takzvaného daňového deficitu. To znamená, že pokud by se mezinárodní společenství nakonec opravdu shodlo na patnáctiprocentní sazbě, na níž se rámcově dohodly země G7, budou moci jednotlivé signatářské země vybírat daň nad rámec této sazby. Takže pokud například německá firma čelí v Singapuru efektivní daňové sazbě deseti procent ze svého zisku, jejž tam realizuje, Německo bude moci uvalit dodatečnou pětiprocentní daň na tento zisk tak, aby výsledná efektivní sazba představovala dojednaných patnáct procent. Oněch pět procent představuje právě zmíněný daňový deficit.
Studie EU Tax Observatory vypočítává (zde , simulace zde), že EU by zavedením patnáctiprocentní sazby podnikové daně získala ročně navíc 48 miliard eur. Česká republika by dodatečně získala 76 milionů eur neboli necelé dvě miliardy korun.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
