Investoři ve světě masivně přesouvají své peníze z „čistého“ do „špinavého“ průmyslu
Investice do zelených technologií a ESG ve světě kolabují. Bublina splaskává. Až příliš investorů se nechalo zmámit mediálně bouřlivým roztleskáváním... více
Zelené investování ve skutečnosti škodí životnímu prostředí, dokládá nová studie (abstrakt níže) autorů Samuela Hartzmarka z Boston College a Kelly Shueové z Yale School of Management.
Investoři, kteří podlehli zelenému imperativu doby, ESG, kupují akcie emisně „čistých firem“, zatímco se zbavují akcií „špinavých firem“. Vylepšují si tím ESG skóre a signalizují ctnost.
Co se ale děje dále? Pokud se od „špinavé firmy“ pod vlivem ESG odvrátí kritický počet investorů, cena jejích akcií výrazně klesne, což znesnadní – prodraží – její přístup ke kapitálu. Bude mít méně peněz na to, aby investovala do čistších technologií. Zůstane „špinavou“, upustí od třeba již probíhajících snah být „čistší“, neboť nebude mít dost peněz na další takové investice. Přitom firma, která už „čistá“ je, bude těžit z toho, že se uvědomělý investor odvrátil od „špinavé firmy“ a dal ty peníze jí, jen minimálně. Takřka z definice, firma, která už z hlediska ESG skóre čistá je, totiž těžko může být výrazněji „čistší“.
Skutečně smysluplné zelené investování by mělo spočívat nikoli v investování do „čistých firem“, ale v investování do „špinavých firem“. Ty totiž mohou daný kapitál využít na investice do objemově daleko významnější redukce emisí než firmy, které už „čisté“ jsou.
Investice do zelených technologií a ESG ve světě kolabují. Bublina splaskává. Až příliš investorů se nechalo zmámit mediálně bouřlivým roztleskáváním... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.