Pop-ekonomie
Známý finanční ekonom Andrew Lo má za to, že trhy nejsou efektivní ani neefektivní, nýbrž adaptivní. Příležitosti k zisku se pravidelně objevují a se stejnou pravidelností zase zanikají – jakmile jsou objeveny a dostatečně „vytěženy“. Jedním z příkladů jsou akcie malých společností. V 80. letech začali investoři zjišťovat, že tyto akcie jsou výnosnější než ostatní. Jali se je tedy skupovat. Ovšem když tak učinil jejich určitý počet, ceny těch akcií stouply na takovou úroveň, že výnosy už byly chabé. Malé firmy prostě přestaly být koncem dekády burzovním hitem.
Na burzách tedy vítězí úplně jiný typ mentality než ve vědě, jak si všímá ekonom Chris Dillow. Zatímco ve vědě je třeba dostatečného množství testů a důkazů, že ten který objev opravdu platí, na burzách se takové vyčkávání v žádném případě nevyplácí. Jakmile totiž dostatečné množství investorů podá svou investicí důkaz, že daný objev (mezery na trhu) – například ono investování do malých firem – je výnosný, už prostě výnosný nebude. Vědec musí čekat na potvrzení svého objevu, chce-li být vnímán jako úspěšný, kdežto burzián (ale i třeba podnikatel) čekat naopak nesmí a musí jít nekonvenčně proti davu tak, aby jej ve „vytěžení“ objevu (mezery na trhu) nepředběhli jiní.
Jenže jít nekonvenčně proti davu, to si žádá slušnou dávku sebedůvěry. Dillow, jenž sám má zkušenosti z dravého finančního světa, soudí, že to není ani tak tolik propíraná hrabivost či nedostatek morálky, ale právě přebujelá sebedůvěra, která je jednotící vlastností finančníků. A hlavně byla – v letech před finanční krizí. To proto prý tak riskovali, až na to dojeli… a s nimi skoro celý svět.
Jak slavně hlásal již zesnulý ekonom Hyman Minsky, dlouhodobá stabilita vždy plodí nestabilitu. Ve stabilních letech se ve finančních ústavech přirozeně „selektovali“ ti, kteří jsou pro příslušnou práci nejlépe vybaveni, tedy ti s přebujelým sebevědomím. Když už jich však bylo prostě moc, hazardovali v souhrnu tak enormně, že celý systém osudově destabilizovali. Je-li tomu tak, krize je vlastně esenciálně přirozeným vyústěním zcela přirozeného vývoje.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
