Blíží se doba závratné inflace, a to i v České republice, varuje stále více ekonomů. Peníze budou ztrácet hodnotu, a tak je dobré zajistit se jejich investováním do čehokoli, nač se dá sáhnout.
Do deseti let přijde totální zhroucení nejen trhů, ale i zadlužených vlád, nechal se loni na podzim v rozhovoru pro TÝDEN slyšet Marc Faber, investorský guru, jehož předpovědi se velmi často vyplňují. „Nejsem si vůbec jist, zda bude dolar existovat i za deset let. Myslím, že je docela dobře možné, že v té době budou Američané používat úplně jinou měnu,“ říká americký ekonom Robert Murphy v tomto vydání TÝDNE (viz Dolar brzy zanikne, str. 70).
Rozpuštěné dluhy
Pravda, obě proroctví patří mezi ta temnější, nicméně je varovné, že se podobná očekávání vůbec objevují. Není se však čemu divit. Poté co se vlády celého světa zadlužily až po uši, když od dluhů ulevily soukromému, zejména finančnímu sektoru, se stále naléhavěji vtírá otázka, kdo že teď vlastně bude sanovat vlády. Nikdo. Dluh už dále „přehodit“ nelze. Lze jej však do značné míry „rozpustit“ prostě tak, že se vytisknou nové peníze, jimiž se dluhy zalepí. Nové peníze samy o sobě však z logiky věci nemohou být novým bohatstvím to by státy bohatly pouhým tištěním papírků, a tak tomu jistě není. Nové peníze proto musejí dříve či později přinést růst cen zboží a služeb. Koloběh se uzavře: zatímco banky byly sanovány vládami, jež peníze tahaly z kapes daňových poplatníků, vlády budou „sanovány“ daňovými poplatníky, kteří budou inflačně zdaněni: při nezměněných mzdách zaplatí více za široké spektrum zboží a služeb od vajec přes elektřinu až třeba po zájezdy k moři.
Hrozba enormního růstu inflace zdaleka nečíhá jen v USA či eurozóně, tedy regionech, které v souvislosti s finanční krizí let 2007 až 2009 či (nejen řeckou) dluhovou krizí horké současnosti poskytly nejvíce záchranných peněz. Inflace totiž může být snadno dovezena třeba i do České republiky. „V roce 2008 byla míra inflace v ČR 6,3 procenta a je zřejmé, že byla způsobena vnějšími vlivy,“ řekl TÝDNU Štěpán Pírko, analytik společnosti Colosseum. Podle něho tehdy hnala inflaci vzhůru ropa za 150 dolarů a velkoobchodní ceny zemědělských produktů, oproti předchozímu roku dvojnásobné. „Podobnými kanály se k nám může inflace dostat i v budoucnu, aniž budeme mít velkou možnost to ovlivnit.“
V krizovém roce 2009 inflační tlaky polevily v souvislosti s globálním ekonomickým útlumem, ale jakmile začnou ekonomiky ožívat, růst cenové hladiny se opět bude hlásit o slovo. A je dost pravděpodobné, že inflace vystoupá na vyšší úroveň než v roce 2008 právě kvůli sta-miliardám nových peněz, jež centrální banky od té doby natiskly. Ale i kdyby se dostala jen na oněch šest procent, nejde o malé číslo. Šestiprocentní inflace po dobu deseti let například znamená nárůst cenové hladiny v souhrnu o téměř osmdesát procent během téže desetiletky. Znehodnocení peněz se pak stává realitou a Faberovy či Murphyho pesimistické vize najednou nejsou zase tak vzdálené.
Jak se chránit?
S čím tedy počítat a jak se proti dosti pravděpodobné inflaci chránit? Inflační prostředí nahrává dlužníkům znehodnocují-li peníze, ztrácí hodnotu i reálný dluh. Když za deset let stoupne cenová hladina o osmdesát procent, znamená to také, že se z jakéhokoli dlouhodobého dluhu reálně umaže osmdesát procent. To je ostatně důvod, proč vlády, tedy dlužníci, prostřednictvím centrálních bank inflaci vytvářejí: umazávají dluhy. Běžný občan proto z nadcházející inflace může těžit například tím, že si vezme hypotéku, a to pokud možno s delší fixací. Ostatně Češi to už dělají. Průzkum Erste Bank odhalil, že v regionu střední Evropa si berou půjčky na bydlení s relativně nejdelší fixací.
„Směřování Čechů k dlouhodobější fixaci se může snadno ukázat jako nadčasově správné rozhodnutí,“ kvituje to David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny. „V časech růstu inflace budou totiž profitovat ti, kteří si zafixovali sazby na delší dobu.“ Naopak zapláčou ti, kteří se spoléhali spíše na kratší fixace, protože budou trpět rychlejším růstem krátkodobých sazeb, vysvětluje Navrátil.
Základní zásadou pro boj s inflací je uložit majetek do něčeho, nač si lze sáhnout. „Jde o pozemky, nemovitosti, zlato, obrazy,“ vyjmenovává Pírko. „Zlato bude mít největší hodnotu v době, kdy důvěra ve finanční instituce a státy zmizí,“ předpovídá. Zlato také dlouhodobě doporučuje zmíněný Faber. TÝDNU loni řekl: „Kdo mi naslouchal a v roce 1999 nebo 2000 koupil zlato, je nyní čtyřikrát bohatší. Řekněte mi, co jiného za posledních osm devět let tak
zhodnotilo?“
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
