Rodiny ze středních a vyšších vrstev v sílící míře navzájem závodí v přípravě ratolestí na školu či univerzitu, dočteme se v listu Milwaukee Journal Sentinel z 22. července 2006. Zpráva nabourává jedno z rozšířených klišé doby, a sice to, že děti zajištěných, dobře vydělávajících rodičů – jimž se proto nedostává příliš volného času – to berou přes počítačové střílečky a drogy až na dno společnosti. Ekonomové Garey a Valerie Rameyovi z Kalifornské univerzity v San Diegu dané klišé zcela stavějí na hlavu. V červnové studii The Rug Rat Race upozorňují, že navzdory dramatickému nárůstu doby, již ženy tráví v zaměstnání, a i navzdory klesající početnosti rodin stoupl v USA letech 1975 až 2000 poměrně významně čas, který rodiče věnují výchově svých dětí. Nárůst je přitom nejvýraznější přibližně od poloviny 90. let; je dvakrát vyšší v těch případech, kdy rodiče mají vyšší vzdělání; a týká se především starších dětí (souvisí s koordinací a „logistickým“ zajištěním jejich aktivit). Jde o zajímavý jev. Jelikož totiž v uplynulých patnácti letech vzrostly v USA poměrně citelně příjmy (přičemž příjmy lidí s vyšším vzděláním stoupaly rychleji než u těch, kteří ho nedosáhli), „zdražil“ i volný čas. Přesto mnozí z rodičů věnují stále vyšší podíl tohoto drahého volného času dětem. Slaví konečně úspěch ti psychologové, kazatelé či byrokrati, kteří horovali za více času s dětmi?
Ne, odpovídají ekonomové. Rodiče jen přirozeně reagují na podněty, které přicházejí z trhu se vzděláním. S růstem příjmů se rozevírají i příjmové nůžky rozdíl ve výdělcích vzdělaných a nevzdělaných; takzvaná prémie za vyšší vzdělání roste. K tomu se od 90. let přidává demografický efekt, který se projevuje zvýšeným počtem absolventů středních škol. Při zhruba stále stejné kapacitě institucí nabízejících vyšší vzdělání tak nutně stoupá konkurence mezi uchazeči. Jejich rodiče častěji ti ze středních a vyšších vrstev si to uvědomují a investují do dětí čas a úsilí, aby v konkurenčním boji uspěly. V menší míře je efekt patrný i u rodičů s nižším vzděláním: i oni si více a více uvědomují důležitost (a výnosnost) vzdělání.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
