Vláda včera večer oznámila záměr zastropovat cenu elektřiny pro domácnosti a živnostníky na úrovni šesti korun za jednu kilowatthodinu, včetně DPH. Plyn pak zastropuje na úrovni tří korun za kilowatthodinu, včetně DPH. Vliv na výši záloh by tato zastropování měla mít již v listopadu.
K zastropování elektřiny dochází na úrovni, jež podle dnešního kursu odpovídá zhruba 203 eur za megawatthodinu. S úrovní zastropování čítající 200 eur za megawatthodinu pracuje nejčastěji také Evropská komise, takže česká úroveň stropu zhruba odpovídá pravděpodobnému unijnímu limitu.
Zastropování zajistí domácnostem citelně vyšší úsporu než energetický úsporný tarif. Běžná domácnost, která používá elektřinu pro elektrospotřebiče a přitom topí, ohřívá vodu a vaří na plynu, ušetří podle vládního propočtu více než 109 tisíc korun ročně. A to v porovnání s cenou, kterou by jinak v příštím roce platila, pokud by k zastropování nedošlo.
Přitom energetický úsporný tarif zajišťuje úsporu pouze v rozsahu maximálně zhruba 18 tisíc korun na topnou sezonu. Zastropování tedy zajistí až zhruba šestinásobnou úsporu oproti tarifu. Jedná se tedy o „úsporný tarif na steroidech“.
Mezi nevýhody vládou předloženého zastropování patří stejně jako u tarifu jeho přílišná plošnost. Od drahých energií bude totiž ulevovat opět i bohatým domácnostem. Navíc bude penalizovat prozíravé domácnosti, které správně ceny energií fixovaly. Naopak ty domácnosti, které nefixovaly, příp. mají nyní vysoké ceny energií, neboť se „upsaly“ některému z padlých dodavatelů typu Bohemia Energy, jsou vlastně zvýhodněny. A to proto, že zastropování jim zajistí větší úsporu než prozíravějším domácnostem. Stát tedy vlastně trestá správnou spotřebitelskou volbu.
Problematické je také to, že zastropování nijak nemotivuje k úspornému jednání. Například v Rakousku tamní vláda zastropuje domácnostem cenu elektřiny do úrovně 80 procent loňské průměrné spotřeby, jak uvedla začátkem září. Nad úrovní 80 procent budou lidí platit plnou, tržní cenu. Rakouské domácnosti jsou tak motivovány energiemi šetřit, aby spotřebu ideálně stáhly právě na 80 procent loňské spotřeby. Nic takového zatím česká vláda nenachystala.
Je však pravda, že zacílit zastropování tak, aby nebylo plošné, a zároveň také motivovat k úspornému jednání jsou v praxi již poměrně obtížně realizovatelné kroky, například z hlediska administrativního zajištění, pročež se vláda zřejmě rozhodla dát přednost rychlosti jejich zavedení.
Celkové náklady zastropování se budou pohybovat realisticky pohybovat spíše kolem 200 miliard korun ročně, ačkoli ministr financí Zbyněk Stanjura uvádí částku 130 miliard. Vláda chce tyto náklady financovat z inkasa daně z neočekávaných zisků – takzvané válečně daně –, jež by měla vynést zhruba 60 miliard korun ročně, a dále pak z vyšší dividendy státních podniků a z výnosu z prodeje emisních povolenek. Tyto zdroje však zřejmě nebudou stačit k pokrytí celkových nákladů zastropování, takže stát jej bude muset financovat na dluh, případně najít zdroje jiné či ušetřit v rozpočtu jinde.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
