Vláda dnes projedná zavedení zastropování cen energií pro velké podniky. Na ně se zatím zastropování cen nevztahuje, platí totiž nyní jen pro domácnosti, malé a střední podniky a organizace financované z veřejných rozpočtů, jakou jsou třeba městské dopravní podniky. Kabinet však s největší pravděpodobností rozhodne od příštího roku zastropovat právě též ceny energií velkým podnikům. A to na stejných cenových úrovních, jaké budou platit pro ostatní, tedy na úrovni 6000 korun za jednu megawatthodinu včetně DPH v případě elektřiny a 3000 korun včetně DPH v případě plynu.
Nabízí se nutně otázka, zda zastropování cen nepovede k „maďarskému scénáři“. Vláda premiéra Viktora Orbána musela v minulém týdnu nouzově s okamžitou platností ukončit platnost zastropování cen pohonných hmot. Více než rok trvající zastropování totiž vedlo k jejich stále kritičtějšímu nedostatku. Zejména proto, že zahraniční dodavatelé paliv nebyli tolik ochotní jimi maďarský trh zásobovat, neboť by na něm museli prodávat za nařízenou nižší než tržní cenu. Takže své dodávky zhusta přesměrovali do jiných zemí.
Elektřina i plyn jsou však svým charakterem odlišné druhy zboží než pohonné hmoty. V případě elektřiny je Česko plně soběstačné, dokonce patří k jejím největším vývozcům na světě. Plyn samozřejmě takřka se sta procent dováží. Ovšem získává jej bezprostředně z jednotného trhu EU. Z hlediska energetiky je Česko dokonce „sedmnáctou spolkovou zemí Německa“. Také ostatní země EU, včetně Německa, zavedou nějakou podobu zastropování cen. Je tedy prakticky vyloučené, že by se z důvodu existence zastropování Česko potýkalo s nedostatkem energií.
Spotřeba plynu navíc v Česku meziročně klesá o zhruba pětinu. To je rozdíl oproti Maďarsku, kde příliš brzy zavedené zastropování cen vedlo naopak k navýšení spotřeby. Maďarsko je tak jedinou zemí EU, kde meziročně narůstá objem spotřeby pohonných hmot. Značná spotřeba paliv samozřejmě přispěla k jejich nedostatku.
Sečteno, podtrženo, „maďarský scénář“ je krajně nepravděpodobný. Klíčovým rizikem zastropování tak je dopad na veřejné finance, zejména pokud by došlo k dramatickému a trvalejšímu nárůstu burzovních cen elektřiny a plynu. To je však nyní také poměrně málo pravděpodobný scénář. Česko navíc v příštím roce může počítat s velkým „vývarem“ z mimořádných daní a odvodů, jimiž vláda zatíží energetické a petrochemické společnosti v čele s ČEZ a Unipetrolem a také velké tuzemské banky. Takto získané peníze umožní citelně utlumit negativní dopad zastropování na veřejné finance.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
