Platy nejvyšších šéfů velkých amerických firem snadno vyvolají závist. Dráždí zejména tím, že je vrcholní manažeři dostanou i tehdy, přivedou-li firmu na pokraj zkázy nebo rovnou ke krachu (Jimmy Cayne, v lednu odvolaný šéf Bear Stearns, kupoval přesně v době březnového krachu firmy, jejž přivodil, apartmán v newyorském hotelu Plaza za 26 milionů dolarů). Kde jsou pak poučky, že platy rostou díky vzestupu cen akcií?
Ekonomové mají obvykle za to, že vysoká mzdová nerovnost na pracovišti vede k poklesu spokojenosti většiny pracovníků, kteří žárlí na (nej)lépe ohodnocené kolegy. Zaměstnavatelům je tak doporučováno, aby bedlivě střežili rozevírání platových nůžek, a musejí-li zvýšit mzdy jedněm (proto, že na trhu práce je jich nedostatek), nechť platy „dorovnají“ i druhým.
Tým badatelů z ekonomických škol v Paříži a Aarhusu dospěl ve studii z loňského září k odlišným závěrům. Mzdová nerovnost je prospěšná; spokojenost v zaměstnání roste nejen s růstem mzdy pracovníka, leč též se vzestupem mzdové hladiny na daném pracovišti, v dané firmě.
Každý zaměstnanec se porovnává s ostatními v rámci referenční skupiny a touží si v jejím rámci upevnit postavení, status, tak, aby skupině platově vévodil (pokud má pocit, že do jeho referenční skupiny spadá třeba i Cayne, bude patrně trvale frustrován). Na druhou stranu ale vnímá vysoké platy jiných pracovníků v referenční skupině, jichž nedosahuje, jako signál, že i jeho plat má dobré vyhlídky na další růst.
To, že je pro zaměstnance důležitější signál (očekávání budoucích mezd) než status (současné platové postavení v referenční skupině), tedy když zdrženlivé setrvání „nad věcí“ a racionální kalkulace budoucího možného platu upozadí krátkodechou závist i žárlivost, že neberu tolik jako kolegové, označují badatelé jako Hirschmanův efekt.
Data získaná v Dánsku v letech 1994 až 2001 tento efekt potvrzují, přičemž jako referenční skupinu berou pouze kolegy na pracovišti (nikoli zaměstnance z jiných firem). Hirschmanův efekt je silnější u mužů (mají vyšší šance na povýšení, vzájemně na sebe žárlí méně než ženy a trpí přehnanou důvěrou ve vlastní možnosti) a v soukromém sektoru (žádné tabulkové platy). Mzdová nerovnost může fungovat jako dobrý motivátor, Cayne se má jak obhájit – a v klidu v novém apartmánu trénovat na turnaje v bridži, jejž tak miluje.
Týden, 25.3.2008, aktualizováno
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
