Bez práce je nejméně Čechů od roku 1997. Přibližně jeden z dvaceti. Na první poslech jistě výtečná zpráva. Má ale vady na kráse.
Je to zázrak. Česká ekonomika šlape, přestože politici baví veřejnost i sebe rozchody a novorozeňátky spíše než důsledným reformováním. Stávající vládě spadl do klína další politický trumf: nízká nezaměstnanost. Hodnota 5,3 procenta je zcela “ evropská“. Vezeme se na vlně trendu. V zemích EU panovala v červnu průměrná nezaměstnanost 6,9 procenta, tedy nejnižší od roku 1996, kdy Eurostat začal o nezaměstnanosti v současné podobě informovat. Za hezkými čísly stojí v první řadě slušné výkony evropských ekonomik včetně té naší. Růst hospodářství je nejlepším prostředkem k vytváření nových pracovních míst. Ale nemělo by se to přehánět. Ekonomové mluví o takzvané přirozené míře nezaměstnanosti. Ta není nulová, jak bylo hlásáno v dobách socialismu a umístěnek. „Většinou je to kolem tří procent. U nás to může být o něco více,“ tvrdí Ondřej Schneider z Univerzity Karlovy, expert na veřejné finance. Je totiž přirozené a pro ekonomiku efektivní, že lidé mění zaměstnání, bývají “ odejiti“, absolventi absolvují a rozhlížejí se po pracovním trhu. Tato takzvaná frikční nezaměstnanost je vždy přítomna i v té nejzdravější ekonomice. Spadne- li ale počet lidí bez práce k přirozené míře, může se hospodářství začít potýkat s nepříjemnými tlaky na ceny. Zaměstnavatelé znovu a znovu přebírají již několikrát probraný trh práce. Kvalitní zaměstnance už vlastně nelze získat jinak než přetažením a mzdová spirála se roztáčí. Personální experti již dnes hovoří o mzdové bublině.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
