Zahraniční obchod ČR dvojnásobně překonal očekávání. Daří se vývozcům aut, pomáhá zlevňující ropa a slabá koruna, škodí brexit či turecký ekonomický propad
Český zahraniční obchod v květnu podobně jako dubnu překonal očekávání trhu. A to více než dvojnásobně. Trh ve střední hodnotě analytických odhadů počítal s přebytkem bilance zahraničního obchodu ve výši 11,3 miliardy korun. Skutečný výsledek je však mnohem příznivější, jelikož činí 24,4 miliardy korun. Celkový letošní prozatímní přebytek ze zahraničního obchodu tak činí 94,1 miliardy korun a je tak o 18,7 procenta vyšší než přebytek za loňské období od ledna do května. To je tváří v tvář zhoršujícím se podmínkám v mezinárodním obchodě nečekaně příznivý výsledek.
V květnu se dařilo zejména zahraničnímu obchodu s automobily. Zmírnil také deficit v obchodu s ropnými produkty. Cena ropy typu Brent se během května na světových trzích propadla o více než jedenáct procent. Takový vývoj českému zahraničnímu obchodu svědčí, neboť ČR je čistým dovozcem ropy a ropných produktů. Výsledek zahraničního obchodu také v květnu vylepšovala slabá koruna. Vůči dolaru česká měna koncem května znehodnotila na nejslabší úroveň od poloviny roku 2017, takže vývozci inkasovali meziročně více právě už jen z titulu slabší koruny a byli na zahraničních trzích konkurenceschopnější. Česká měna oslabovala v průběhu května také vůči euru.
Z klíčových českých vývozních destinací za období letošního ledna až května klesá – byť mírněji než v dubnu – meziročně export do Británie, a to o 1,1 procenta. To je dáno nejistotou spjatou s brexitem. V dalších měsících roku našemu vývozu do Británie nepomůže ta skutečnost, že riziko takzvaného tvrdého brexitu opět stoupá. Za zmínku stojí také markantní meziroční propad tuzemského vývozu do Turecka, který za období letošních prvních pěti měsíců roku dosahuje takřka 28 procent. Souvisí s tureckou měnovou krizí loňského roku a slábnoucí lirou.
Výkon tuzemského zahraničního obchodu bude v dalších měsících roku spíše slábnout ruku v ruce se zhoršujícím se mezinárodním obchodním klimatem.
Stavebnictví v květnu zklamalo, zejména to pozemní. O krizi ale nejde
Tuzemské stavebnictví v květnu podalo letos de facto svůj nejslabší výkon. Meziroční růst ve výši 0,2 procenta je sice na první pohled lepší než lednový propad 12,6 procenta. Jenže lednový výsledek byl poznamenán extrémně vysokou základnou meziročního srovnání loňského ledna, kdy se stavebnictví dařilo z důvodu nadprůměrně teplého počasí.
K květnu se nedařilo zejména pozemnímu stavitelství, které se meziročně propadlo o 1,6 procenta. Růstová dynamika zvolnila ovšem i v oblasti inženýrského stavitelství. Inženýrské stavitelství rostlo meziročně o 5,5 procenta, tedy zhruba jen třetinovým tempem v porovnání s dubnem a zejména březnem.
Stavební produkce by mohla růst i výrazněji, neboť poptávka je silná. Umocňuje ji čerpání peněz z fondů EU, které z důvodu blížícího se konce programového období pro léta 2014 až 2020 zesiluje. Evropské peníze zhusta míří právě na stavební projekty, zejména infrastrukturního rázu. Silná poptávka po stavební výrobě však naráží na omezení nabídkové strany, daná nedostatkem kapacit typu vhodné pracovní síly či materiálního vybavení. Právě kapacitní omezení způsobí, že letošní růst stavebnictví zaostane za růstem loňským. Letos stavebnictví jako celek přidá 5,5 procenta. Loni to bylo takřka deset procent.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
