Australanka Nicole Kidmanová je podle Forbesu nejvíce přeplácenou herečkou Hollywoodu. Magazín při sestavování žebříčku porovnával platy hereckých hvězd s tržbami, jež daný biják inkasoval u pokladen. Film Zlatý kompas vydělal za první víkend promítání jen třináct milionů dolarů, zatímco Kidmanová si údajně za roli přišla na 7,5 milionu.
Pohádkové platy pobírá v Hollywoodu úzká špička šťastlivců. Ekonomové to dlouho vysvětlovali vzácností výjimečných talentů, takzvanou ekonomií superhvězd. Tady ale něco nehraje: proč například drtivá většina „výjimečných“ hereckých talentů mluví angličtinou coby rodným jazykem?
Ekonom Marko Terviö z Kalifornské univerzity přichází s převratným vysvětlením. Udivující až urážlivé platy superhvězd (ale i třeba výkonných šéfů korporací) jsou výsledkem neefektivního trhu práce.
Zaměstnavatelé (producenti) při obsazování význačnějších pozic (důležitých rolí) preferují najímání jen „lehce nadprůměrných“, už osvědčených pracovníků. Naopak se zdráhají experimentovat s talentem – dát důvěru „mladému, snad i nadějnému“, u něhož je okamžitý očekávaný výkon nižší, ale jenž může více rozvinout vlastní potenciál, talent, v delším období.
Hollywood, velké firmy, ale třeba i profesionální sportoviště jsou přeplněna „jen lehce nadprůměrnými“, přičemž skutečné velké talenty dostávají šanci jen zřídkakdy.
Pokud se ale někomu z těchto „velkých talentů“ podaří dar, který do vínku dostali, prokázat dostatečně rychle, za snesitelných podmínek pro zaměstnavatele (to se třeba v Hollywoodu povede spíše anglickým rodilým mluvčím), může si vydupat závratnou „rentu za talent“. Proč? Jelikož neobyčejný talent vyčnívá v moři „lehce nadprůměrných“ jak Arnie na sjezdu liliputů, proto vyčnívají i platy těch několika šťastlivců, Kidmanovou nevyjímaje, „tam úplně nahoře“.
Pokud by všichni – a nejen tito šťastlivci – dostali opravdovou šanci prokázat talent, zefektivnila by se celá ekonomika (třeba firmy by byly řízeny skutečně talentovanými, a ne pouze „lehce nadprůměrnými“, stejné lze říci o politice) a studia by nemusela vyplácet Kidmanové a spol. závratné sumy (a zejména ne v případě propadáků) – „renta za talent“ by totiž byla logicky mnohem nižší. Vzácný není talent, nýbrž prokázaný talent.
Týden, 7.1.2007, aktualizováno
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
