Cena benzinu se šplhá nahoru a lidé za to mohou spílat hlavně světovým politikům, kteří rádi uvalují sankce proti Rusku, Íránu či Venezuele. Tím totiž přímo i nepřímo přispívají ke zdražování benzinu a nafty.
Řidiči budou mít dražší život. Jen od úterý do čtvrtka tento týden vzrostla cena benzinu o 36 haléřů na litr. Zdražování tempem přesahujícím deset haléřů na litr denně jsme v Česku nezažili více než tři roky. Naposledy se podobný cenový vzlet konal v únoru 2015. Stejně kvapně vzrůstá také cena nafty, takže pohonné hmoty jsou dnes nejdražší za celé období od srpna 2015. To by ještě nemuselo být tak zlé. Horší je, že cenový růst zřejmě jen tak neustane. Loňské levné motoristické prázdniny se letos nezopakují. Svět opět doslova žízní po ropě. Po letech má letos globální ekonomika šanci růst až čtyřprocentním tempem. Rychleji expandovala naposledy v roce 2011. Přes snižování energetické náročnosti průmyslové výroby a navzdory postupnému přechodu na obnovitelné zdroje energie je to stále „stará dobrá“ ropa, která z podstatné míry pohání globální ekonomický rozkvět.
Za jediný den ekonomiky celého světa v letošním roce v souhrnu zhltají průměrně 99,2 milionu barelů. Za každou jednu minutu letošního roku si tak globální hospodářský růst vyžádá takřka jedenáct milionů litrů ropy. Zatímco je žízeň po ropě velká, přední světová napajedla si nepřejí, aby byla uhašena příliš snadno, tedy příliš levně. „Světe, chceš bumbat? Tak si hezky připlať,“ zní z Rijádu či Moskvy a dalších ropných metropolí.
Klíčoví těžaři v čele právě se Saúdskou Arábií a Ruskem totiž už od roku 2016 omezují produkci ropy, čímž pochopitelně podporují růst její ceny. Saúdská Arábie potřebuje dražší surovinu, aby mohla zalátat díry v rozpočtu, které vznikly následkem dramatického propadu cen ropy v roce 2014. Rijád také musí nějak ufinancovat nákladné zbrojení. Válka s povstalci v Jemenu, které podporuje arcinepřítel Írán, není levná. Ostatně Saúdská Arábie v loňském roce předběhla Rusko a umisťuje se na třetí příčce celosvětového žebříčku zemí s nejvyššími vojenskými výdaji. Před ní už jsou pouze Spojené státy a Čína. Rusku zase dražší ropa přijde vhod z toho důvodu, že se snáze popasuje se sankcemi, které proti němu již přes čtyři roky uplatňuje Západ.
Utišení ropné žízně je však stále nákladnější nejen kvůli popsané snaze Rijádu, Moskvy a spol. Zvláště v posledních měsících se přidávají další závažné důvody. Venezuela, v lepších časech ropný exportér první světové desítky, je rozvrácena socialistickým experimentem. Pokud navíc v zítřejších prezidentských volbách zvítězí stávající hlava státu Nicolas Maduro, lze očekávat další pokles dodávek ropy na světové trhy. Nejen kvůli pokračujícímu úpadku ekonomiky i těžebních kapacit, ale i z důvodu sankcí ze strany USA, na které v takovém případě nejspíše dojde.
Zase jiné sankce, tentokrát ty, které USA právě obnovují vůči Teheránu, ohrožují pro změnu dodávky íránské ropy na světové trhy. Za očekáváním zůstává také ropná produkce zemí jako Angola nebo Brazílie. Výsledkem toho všeho je, že se barel severomořské ropy Brent v uplynulém týdnu poprvé od konce listopadu 2014 prodával za více než 80 dolarů. Zásoby ropy v ekonomicky nejvyspělejších zemích světa, sdružených v organizaci OECD, přitom aktuálně klesly na své tříleté minimum. S přihlédnutím k tomu všemu jsou paliva v České republice stále docela levná. I přes zmíněné citelné zdražování z posledních dnů a týdnů.
Když totiž barel ropy stál oněch 80 dolarů naposledy, před takřka čtyřmi lety, vyšel litr benzinu Natural 95 u českých čerpacích stanic průměrně na 35,20 koruny. Dnes stojí 32,20 koruny. Benzin je tedy při stejných cenách ropy, stejné spotřební dani i DPH o tři koruny na litr levnější než tehdy. Část rozdílu lze vysvětlit silnější korunou, která je dnes oproti dolaru zhruba o 50 haléřů pevnější než koncem listopadu 2014. Silnější koruna po přepočtu pochopitelně snižuje jak korunovou cenu barelu ropy, tak tím pádem pochopitelně i korunovou cenu pohonných hmot v Česku.
Je evidentní, že u nás existuje další poměrně výrazný prostor pro zdražování jak benzinu, tak nafty. I když nelze předpokládat, že by třeba benzin opět zdražil nad 35 korun za litr, cenu přesahující 34 korun letos o prázdninách už vyloučit nelze. Zdražení nad 35 korun zabrání především sílící koruna. Ta v uplynulém měsíci proti dolaru oslabila o 1,30 koruny, takže dolar dnes stojí 21,70 koruny. Ke konci prázdnin by se ale měl prodávat už jen za 20,20 koruny.
Jestliže se loni v létě benzin prodával v průměru za méně než třicet korun, letos budou řidiči rádi, když se jeho cena ustálí o tři koruny výše. Nadávat mohou politikům. Těm světovým. A hlavně těm, kteří rádi uvalují sankce. Jsou to totiž sankce hrozící či již namířené proti Rusku, Íránu či Venezuele, které podstatným způsobem, tak či onak, přímo či nepřímo, přispívají ke zdražování benzinu či nafty u nás i ve světě.
Jak vidno, sankce se někdy vrací jako bumerang. Naši politici však zase tolik smutnit nemusí. Dražší benzin znamená vyšší daňové inkaso. Z jednoho litru benzinu má dnes ministerstvo financí na DPH o pět procent více než na začátku roku. Moskva, Teherán či Caracas mají z jednoho litru ropy o poznání více než tehdy, a to zhruba o dvacet procent. Ale i tak se v daném srovnání čtyřikrát drobnější nárůst, který registruje česká vláda, počítá. Bumerang tedy zasahuje hlavně tuzemského řadového občana. Jak už tomu bohužel bývá.
Vyšlo v Mladé frontě Dnes.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
