Údaje o zemědělské produkci v ČR v letošním prvním čtvrtletí potvrzují letitý neduh tuzemského agrárnictví. Zemědělská výroba se v Česku zaměřuje předně na primární produkci, kde tuzemsko vykazuje citelné přebytky v obchodu se zahraničním. Za období od prosince 2018 do února 2019 dosahovala bilance českého zahraničního obchodu s živými zvířaty vesměs kladných hodnot. V případě skotu to bylo ve vyjádření v hmotnostních jednotkách 18,5 tisíce tun, v případě prasat 7,1 tisíce tun a konečně v případě drůbeže 9,9 tisíce tun. Bohužel, v případě již zpracované zemědělské produkce vykazuje Česká republika naopak vesměs schodek svého zahraničního obchodu. Přitom právě zpracovaná produkce vykazuje vyšší úroveň přidané hodnoty, a tedy také vyšší úroveň prospěšnosti z makroekonomického hlediska. Česká republika však v uvedeném období vykazuje schodek v zahraničním obchodu s hovězím masem ve výši 5,8 tisíce tun, v případě vepřového pak deficit čítající 60,7 tisíce tun a schodek 22,5 tisíce tun u drůbežího.
Klíčovým problémem českého zahraničního obchodu se zemědělskou produkcí je právě jeho silné zaměření – a zejména v oblasti vývozu – na produkty s nízkou úrovní zpracování. Typickou položku českého zemědělského vývozu jsou kromě živých zvířat například krmiva, obiloviny, olejnatá semena, minerální voda či čerstvé mléko. Česko vyváží živá zvířata, a to přebytkově, zatímco je ve schodku s dovozem zpracovaného masa, tedy i například dováží i práci zahraničního řezníka.
Tuzemský agrární vývoz se tedy soustředí na produkty s relativně nízkou kilogramovou cenou. V uplynulých zhruba patnácti letech tato levná produkce vykazuje v oblasti zemědělského exportu velmi silnou růstovou dynamiku. Celkový objem exportu tak roste nikoli z důvodu vzestupu kilogramové ceny exportu, nýbrž z důvodu rapidně rostoucího vyváženého váhového množství.
Rostoucí schodek agrárního zahraničního obchodu České republiky tak pramení primárně z jeho struktury, totiž ze zmíněné orientace na produkci s nízkou úrovní zpracování. Pokud by se bralo v potaz ryze váhové saldo českého zahraničního obchodu, už od počátku milénia dosahuje ČR naopak přebytku.
Česká republika by se proto do budoucna měla ve svém zemědělském zahraničním obchodě více orientovat na rozvíjející se země. Struktura českého zemědělského zahraničního obchodu s nimi je totiž systematicky příznivější v tom smyslu, že prim hraje vyvážená produkce s vyšší mírou zpracování a vyšší kilogramovou cenou. V případě českého zahraničního obchodu s rozvinutými zeměmi je tomu přesně naopak, tam dominuje vyvážená levná produkce, s nízkou přidanou hodnotou.
Bohužel, teritoriálně vykazuje český zemědělský zahraniční obchod příliš silnou orientaci právě na rozvinuté ekonomiky, když zhruba šedesát procent obratu tuzemského agrárního zahraničního obchodu se realizuje pouze ve vztahu k pěti zemím, a sice Německu, Slovensku, Polsku, Rakousku a Maďarsku.
Důvodem této závislosti na omezeném počtu zemí, který činí tuzemský zemědělský zahraniční obchod silně zranitelným, je zejména fakt, že ČR je středoevropskou ekonomikou bez přímého přístupu k námořnímu přístavu. Neblaze se zde ovšem projevuje také podřízenost zahraniční obchodní politiky České republiky pravidlům společné obchodní politiky EU, která omezuje možnost větší teritoriální diverzifikace tuzemského agrárního zahraničního obchodu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
