Výplatnice

Mzdy rostou jako o závod. Rychleji to naposledy dokázaly v roce 2009. Radují se zaměstnanci. Hlavně ti mimopražští, neboť v metropoli – možná to překvapí – mzdy rostou výrazně pomaleji než v jiných částech republiky. Radují se politici. Hlavně ti z vládních stran. Volby se blíží a není lepší agitace než zkrásnělá čísílka na výplatnici. Už třetím rokem proto z eráru přisypávají státním zaměstnancům.
Teď ale mzdy úctyhodně stoupají už i v soukromé sféře. Radují se bankéři. Hlavně ti centrální. Kvapný růst mzdové hladiny se dříve či později přel? e v růst celkové hladiny cenové – v růst inflace. O tu jim jde především.
Mzdy jsou prostě výtečným barometrem hospodářské situace.
A vlastně nejen hospodářské.
Dokonce celospolečenské. Tu prý dnes do značné míry charakterizuje xenofobie podstatné části populace. Opravdu? Porovnejme mzdy rodilých Čechů a imigrantů. V xenofobní zemi by výdělky přistěhovalců měly přece být o poznání nižší. OECD publikovala výsledky příslušného srovnání loni v publikaci OECD Employment Outlook 2015. Domácí obyvatelstvo u nás bere v průměru jen asi o pět procent víc než imigranti. Podobně je na tom třeba Kanada. Zato v drtivé většině ostatních ekonomicky vyspělých zemí bere domácí obyvatelstvo o poznání více než to přistěhovalecké. V Koreji o šedesát procent. V Itálii nebo ve Španělsku o třicet procent. Navíc, pokud bychom zohlednili odlišnou kvalifi -kaci přistěhovalců, mzdy rodilých Čechů a imigrantů jsou vlastně shodné. Jinými slovy, pokud by do Česka proudili imigranti, kteří jsou v průměru stejně kvalifi kovaní jako Češi, žádný mzdový rozdíl se konat nebude. V takové Koreji přitom i po přepočítání stále zůstává propastný rozdíl 40 procent.
Výplatnice v ČR tak nyní poskytují dvě příznivé zprávy. Česku se hospodářsky daří a není xenofobní.

Vyšlo v Reflexu.

email

Facebook

Google+

Twitter

Linkedin