Ceny prakticky všeho napříč ekonomikou rapidně rostou. Přesto se najdou výjimky. Třeba výkupní ceny sběrných surovin klesají. A to dramaticky. Lidé by si tak s odnosem do sběru měli pospíšit. Za chvíli už nemusí dostat vůbec nic.
Například za kilogram železného šrotu nabízí většina českých výkupen jen korunu padesát, maximálně dvě koruny. Ještě letos v dubnu se dal kilogram šrotu prodat za deset korun.
Důvodem je nízký zájem hutí o staré železo, z něhož ve vysokých pecích vznikají ocelové výrobky pro stavebnictví. Stavebnictví prochází krizí. Ta souvisí s ochlazením trhu s nemovitostmi, kdy developeři tlumí plány na novou výstavbu. Bojí se, aby na trh nevrhli příliš mnoho bytů, které by vlivem rostoucích úrokových sazeb nikdo nekoupil.
Ocel je součástí všech nových staveb, zejména jako výztuž do betonu, kovové profily, kabeláž a trubky. Pokud se méně staví, je poptávka po oceli logicky nižší.
K tomu se přidává ještě drahý plyn, který decimuje většinu hutí. Tím pádem tlumí svou výrobu, což se promítá do nižších výkupních cen ve sběrnách.
Papír ale podobný pokles zájmu nepostihl, spíš naopak. Vlivem covidového lockdownu se velká část spotřebitelů přesunula na e-shopy, kde je velká spotřeba obalového materiálu při dovážce.
Navíc se papír stále častěji prosazuje jako ekologičtější alternativa plastů, což poptávku po něm ještě zvedá. V posledním roce citelně, o desítky procent zdražuje třeba i papír toaletní.
Odvážet papír do sběrny se víc vyplácí i proto, že u něj neplatí povinné bezhotovostní platby jako u kovů. Člověk dostává ihned peníze na ruku.
Poptávka po železe bude na podzim ještě ochabovat, stejně jako bude ochabovat poptávka po nemovitostech. Lze se důvodně obávat se, že ceny ve sběrných surovinách mají své dno ještě před sebou. Lidé už nemusí dostat ani korunu. Měli by si nyní s odnosem do sběru pospíšit, pokud chtějí alespoň nějakou finanční kompenzaci. Poslední, kdo na už tak velmi nízké ceny sběrných surovin přistoupí, budou důchodci, matky samoživitelky a takzvaná pracující chudoba.
Výkupní ceny ve sběrnách surovin jsou přitom lakmusovým papírkem, jak se daří ekonomice. Propad cen je varovným znamením, že celé hospodářství míří do hluboké krize a že poroste nezaměstnanost.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
