Z velkého Ištvanova haló je stále jen velké nic
Žalobce Ištvan, jenž na jaře okázale uštval Nečasovu vládu, si vzdychá. Prý už nemá, jak by stíhal „trafikanty“ Tluchoře, Šnajdra a Fuksu. A zda bude obviněn bývalý premiér Nečas, jenž měl trojici exposlanců korumpovat nabídkou lukrativních postů, to se prý teprve uvidí.
Zatčení zmíněné trojice přitom bylo – alespoň mediálně – jedním z ústředních bodů rozsáhlejšího manévru. Manévru, jenž ve svém důsledku vedl nejprve k pádu vlády a poté i k podmanění si politického kolbiště Milošem Zemanem, ke jmenování „vlády prezidentových kamarádů“ a konečně k předčasným volbám.
Je zarážející, že policejní zásah, jenž zcela zásadním způsobem přetvořil tvář tuzemské politické scény, se opíral o zjevně jen velmi vratké fundamenty. Rozpačitý je zatím i vývoj v dalších dílčích kauzách, jež se na veřejnost v době manévru dostaly, ať už jde o případ „Nagyová a sledovačka“ či „zabavené zlato“. Není všem dnům konec a ještě se může objevit něco, co by celý manévr plně legitimizovalo. Zatím však zůstává velice podivná pachuť, že šlo jen o momentální legitimizaci pádu jedné vlády.
Vyšlo v Lidových novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
