Německá automobilka Volkswagen pozastavuje nábor nových zaměstnanců. Zatím ani nestanovila, do kdy má opatření trvat. Jedná se o další viditelný příznak, že německý, ba evropský autoprůmysl čelí závažné ztrátě konkurenceschopnosti.
V září německá vláda ukončila dotační podporu při pořizování firemních elektrovozů. V srpnu tak v Německu došlo k meziročnímu nárůstu registrací nových elektroaut o 171 procent. Jednalo se však o krátkodeché vzepětí, motivované ryze jen ukončením zmíněné dotační podpory. Bez dotací na tom výrobci elektroaut v Německu budou ještě hůře než dosud. O čemž právě svědčí nynější rozhodnutí Volkswagenu pozastavit nábor nových zaměstnanců, ale třeba také jeho nedávné oznámení, že nebude stavět továrnu na baterie do elektrovozů, gigafactory, o niž usilovalo i Česko. Fialova vláda pro továrnu dokonce vyčlenila prostor dosavadního armádního letiště Plzeň-Líně.
Evropský autoprůmysl v čele s tím německým se ocitá v kleštích drahých energií na jedné straně a dusivé regulace výroby aut se spalovacím motorem v podání Bruselu na straně druhé. Za drahé energie může kromě války na Ukrajině také zelená agenda EU, resp. cesta k uhlíkové neutralitě roku 2050, známá jako Green Deal. Zčásti jsou drahé energie také důsledkem německé energetické transformace, Energiewende, jež největší evropskou ekonomiku letos dovedla k vypnutí už všech svých jaderných reaktorů.
Cílem Green Dealu je masivní umělé zdražení „špinavých“ energií, kterých je většina. Takové zdražení, jež podnítí přechod na zelené energie, které ale potřebují vyšší míru flexibility elektrizační soustavy, a zejména fosilní, případně jadernou zálohu, pročež jsou celkově výrazně dražší. To teď začínají pořádně pociťovat nejen automobilky typu Volkswagenu, ale třeba i domácnosti v Česku, jimž má od příštího roku zdražit regulovaná složka cen elektřiny o nebývalých 71 procent, jak tento týden navrhl Energetický regulační úřad.
Zdražení elektřiny není nějakou nežádoucí poruchou, je to přímo stěžejní záměr Green Dealu. Akorát že to politici – čeští, němečtí, unijní – lidem v EU takto moc neříkají. Ovšem bez masivního zdražení fosilní elektřiny nemůže Green Deal nikdy dosáhnout svých ambiciózních cílů. Cílů, které tedy – a to by se mělo také více zdůrazňovat – i přes svoji ambicióznost nemají bez výraznějšího zapojení Číny, USA či Indie stejně šanci byť jen zbrzdit, natož zvrátit proces klimatických změn. To proto, že EU už teď představuje z globálního hlediska příliš malého a vlastně celkem nevýznamného emitenta skleníkových plynů.
Celá EU se pouští do nemalého rizika, do něhož by praktický žádný člověk – na úrovni domácnosti, firmy či podniku – nešel. Za výrazně zdraženou elektřinu, která ochromí konkurenceschopnost, růst životní úrovně a – jak už vidíme na příkladu pozastavení náboru Volkswagenu – zaměstnanost v EU, vlastně lidé v Česku ani jinde v EU nic moc nedostanou. Není to totiž automaticky tak, že si lidé v EU za dražší elektřinu kupují lepší klima. Aby tomu tak bylo, musí se k dekarbonizačnímu úsilí vehementněji než dosud přidat ti opravdu velcí emitenti v čele s Čínou. Ale přidají se? Nebo využijí ekonomického ochromení EU ke svému prospěchu a získají na její úkor další část trhu?
Brusel se zkrátka pustil do hazardu s osudem budoucích generací obyvatel EU, které mohou přijít nejen o svá pracovní místa a podstatnou část své životní úrovně. Bez dostatečné čínské, indické či americké součinnosti – jež je nejistá – si za výrazně zdraženou elektřinu lidé v EU nic nekoupí. Tedy určitě ne lepší klima. Koupí si ale možná zhoršení životní úrovně, další ochromení ekonomiky a zvýšení nezaměstnanosti.
Německá automobilka Volkswagen, matka tuzemské Škody, nasype 700 milionů dolarů, v přepočtu zhruba patnáct miliard korun, do mladičkého čínského výrobce... více
Tuzemské podniky zpracovatelského průmyslu loni v prosinci výrazně zvýšily tempo snižování stavů svých pracovníků. A to na dosud nejvýraznější úroveň za... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
