Letos v lednu v některých oblastech ČR lidem voda, resp. tedy vodné a stočné, zdražila až takřka o deset procent. V podobném rozsahu zdraží i v příštím roce. Důvodem je pandemie, která hlavně turisticky exponovaným místům bere odběratele, a také již déle přetrvávající nutnost investovat do zastaralých vodovodních řadů.
Odliv zahraničních turistů loni zapříčinil hluboký propad ve spotřebě vody například v hotelích nebo dalších ubytovacích zařízeních. Uzavření sportovišť, bazénů nebo wellness center způsobilo totéž. Vysokoškoláci opustili kampusy a koleje, takže i tam spotřeba vody poklesla. Zahraniční studenti Česko leckdy opustili úplně, ti tuzemští se vrátili k rodičům. Spotřeba vody v domácnostech tak i kvůli tomu – a třeba také kvůli rozšíření práce na bázi home office – sice vzrostla, ale ne natolik, aby tento nárůst kompenzoval popsaný propad spotřeby.
Nižší spotřeba vody znamená nižší tržby vodárenských společností. Ty jsou ovšem ze zákona nuceny například vytvářet finanční rezervu určenou pro renovaci vodovodů či kanalizace. Pokud nejsou tržby dostatečné, což loni kvůli odlivu odběratelů nebyly, musí propad vykrývat nárůstem cen. Nárůst cen však nemůže být jakýkoli. Je omezen výší takzvané sociálně únosné ceny. To je cena za vodné a stočné, která představuje dvě procenta průměrných ročních čistých příjmů domácnosti se standardní spotřebou 88,7 litru na osobu a den.
V Praze, kde je nejvyšší, činí sociálně únosná cena 164,18 koruny za metr krychlový. Nejnižší je ve Zlínském kraji, kde odpovídá jen 114,96 koruny.
Takových úrovní ale cena vodného a stočného nedosáhne ani po zdražení v příštím roce. Cena vody se zpravidla upravuje v lednu.
Průměrná cena vodného a stočného loni poprvé v historii ČR překonala úroveň 90 korun za metr krychlový, v Praze překonala poprvé v historii ČR úroveň sta korun. Závěrem roku 2020 činila celorepublikově průměrně přesně 91,25 Kč, plyne z dat ČSÚ.
Z klíčových vodárenských společností letos začátkem roku razantně zdražovala například společnost Vodárny a kanalizace Židlochovicko, která odběratelům v lednu navýšila cenu vody o 9,9 procenta, jak plyne z údajů portálu Naše voda. Více než šestiprocentního zdražení se dočkali také třeba obyvatelé Ivančicka nebo Znojemska.
Právě na Ivančicku, kde tamním obyvatelům vodu zajišťuje akciová společnost Vodárenská, mají takřka nejdražší vodu v zemi, když za ni v rámci úhrady vodného a stočného platí 112 korun za metr krychlový. Pro srovnání, na Krnovsku platí za to samé jen zhruba polovinu, přesněji 56,10 koruny. Společnost Krnovské vodovody a kanalizace patří k nejlevnějším v zemi.
Letošní zdražení vody tak vodárenským společnostem v průměru pokryje inflaci. Zbývá jim na další výdaje, včetně těch na investice do vodovodní infrastruktury, která je na řadě míst země, včetně metropole Prahy, stále historicky podfinancovaná.
Kromě inflace a nutnosti investic do zastaralých vodovodních řadů odráží růst vodného a stočného dozvuk citelného vzestupu mezd napříč ekonomikou, které pochopitelně rostly i vodohospodářům, nebo zdražování energií typu elektřiny. Jak růst mezd, tak právě cen elektřiny ovšem loni kvůli koronavirové krizi zpomalil, případně nastal dokonce jejich pokles.
„Cena vody“, přesněji tedy cena vodného a stočného, představuje výši platby za dvě základní služby. Zaprvé, za přivedení vody z nádrže nebo vrtu do úpravny a následnou výrobu vody pitné a její rozvedení do statisíců objektů. A poté její odvedení v podobě odpadní vody, vyčištění a vypuštění zpět do přírodního koloběhu. Například k provozu vodních čerpadel je zapotřebí elektrické energie, pročež zdražení vodného a stočného zrcadlí právě i nedávný citelný růst cen elektřiny.
Domácnosti mohou šetrnější spotřebou vody ušetřit tisíce korun ročně. Vanu lze pro potřeby koupele naplňovat třeba jen do poloviny. Lze pořídit úspornou sprchovou hlavici s třeba i poloviční spotřebou vody oproti hlavici běžné. Moderní toaleta zase umožňuje dvojí splachování s úspornějším průtokem – jen tak může domácnost ušetřit tisíce korun ročně. Desítky litrů vody lze ušetřit při jediném praní v moderní pračce v porovnání s pračkou starší. Podobného efektu lze docílit s moderní myčkou v porovnání s myčkou dřívějšího data výroby.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
