Bohuslav Sobotka, zdá se, zůstává. Vítězí. Zatím.
A ani ne tak díky svým schopnostem, jako díky zbrklosti stranických konkurentů. A také Miloše Zemana.
Prezident si buď uložil „bobříka mlčení“, aby dal na lánské fiasko alespoň částečně zapomenout, anebo je vskutku tak rozmrzelý ze svého churavého kolene, jak tvrdí šéf jeho lékařského konzilia, že vnitropolitické děje jsou mu nyní vzdáleny zhruba jako příbuzní ze třetího kolene. Pročež mu nestojí ani za zmínku. Ať je to tak či onak, ať je otřesena prezidentova reputace nebo jeho duše, Zeman do následujících povolebních vyjednávání zjevně nebude nastupovat coby neotřesitelný suverén, jak se ještě těsně před volbami soudilo.
Třást se ovšem nadále bude i Sobotka. Přes své vnitrostranické vítězství. Tentokráte před předsedy stran, jež by se socialisty mohly jít do koalice či alespoň vznik jeho vlády umožnit. Těm totiž bude předseda ČSSD nutně zavázán (či se alespoň bude velmi pracně zbavovat pocitu zavázanosti), což není optimální výchozí pozice pro vypjatá vyjednávání. Hnutí ANO i lidovci Sobotku svorně podpořili, když uvedli, že se vzbouřenci vyjednávat nebudou. Avšak rozhodně tak neučinili z ryzí lásky k šéfovi socialistů. Očekávají jeho „tvárnost“. Očekávají, že postavením se za něj podlomí nohy Zemanovi, pokud tedy prezidenta rovnou nesrazí na kolena – v přeneseném smyslu slova, pochopitelně.
Následující týdny má být Zeman upoután na vozík. Na pomyslném vozíku se ale ocitá i celá ČSSD. Vláda vyjednaná „z vozíku“ pro ni může být jen těžko výhodná.
Vyšlo v Lidových novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
