Vláda USA si krátkodobě půjčuje nejdráže v dějinách

Vláda Spojených států si půjčuje nejdráže v dějinách. Důvodem je houstnoucí strach z bankrotu USA, k němuž může vést nebývale rozpolcený Kongres. Američtí zákonodárci totiž stále nejsou s to dohodnout se na navýšení limitu veřejného zadlužení. Bez tohoto navýšení nejspíše od letošního léta, možná ale už od začátku června, nebude možné řádně zajistit chod Spojených států.

Ministerstvo financí USA si při včerejší aukci půjčilo na čtyři týdny 50 miliard dolarů za historicky rekordní úrok 5,84 procenta. Splatnost těchto krátkodobých dluhopisů (pokladničních poukázek) je letos 6. června, takže se investoři obávají, že už jejich splacení může ohrozit blížící se bankrot USA. Ministryně financí USA Janet Yellenová totiž v pondělí upozornila, že její resort se do problémů s financováním chodu Spojených států může dostat už 1. června.

Vysoký úrok na krátkodobých dluhopisech však neznamená jen to, že si americká administrativa půjčuje opravdu draze. I to, že se dále může zhoršit bankovní krize v USA. Už nyní se tam bankovní panika opět stupňuje. Přitom jejím základem je extrémně inverzní dluhopisová výnosová křivka. K inverzi dochází tehdy, když je na krátkodobých dluhopisech vyšší úrok než na těch dlouhodobých. Je to vlastně mimořádná situace. Běžně je úrok vyšší na dlouhodobých dluhopisech, neboť v delším časovým období se logicky spíše může přihodit událost, jež znemožní splácení dluhu. Jako kompenzaci za toto riziko tak investoři obvykle žádají vyšší úrok za svoji půjčku. Při inverzi je tomu ale naopak; vyšší úrok je na krátkodobém dluhu.

Třeba vztah tříměsíčních dluhopisů americké vlády a těch desetiletých je nyní v extrémní inverzi; takové, která nenastala minimálně posledních třicet let, jak zachycuje graf níže. Úrok na tříměsíčních dluhopisech je totiž takřka o dva procentní body vyšší než úrok těch desetiletých.

Přitom se v USA se rozjíždí další kolo bankovní paniky. Souhrnný ukazatel bankovních akcií, KBW, včera spadl na nová víceletá minima. Akcie PacWest Bancorp se zhroutily o 51 procent, akcie Western Alliance Bancorp pak o 38 procent. Akcie těchto bank se ocitají pod mohutným tlakem sociálních sítí, který dále živí jejich pád. A to v duchu takzvaných sebenaplňujících se proroctví, kdy banka nakonec může zcela zkolabovat hlavně jen proto, že se na sítích začne rychle šířit fáma, že se tak stane.

Zejména právě menší regionální banky, jako jsou ty jmenované, ovšem objektivně těžce snášejí pokračující růst úrokových sazeb v americké ekonomice. Tamní centrální banka v rámci svého boje s neústupnou inflací předevčírem rozhodla opět navýšit základní úrokovou sazbu, nyní o 0,25 procentního bodu, až na 5,25 procenta. Výše tato sazba byla naposledy v březnu 2001.

Vysoké úroky napříč celou americkou ekonomikou, které jdou ruku v ruce se zvyšováním úroků v podání centrální banky, doléhají na americké bankovnictví nepříznivě dvěma zásadními způsoby.

Zaprvé, způsobují růst úrokových sazeb například na krátkodobých vládních dluhopisech, třeba jednoletých. Ty jsou pak mnohem lépe úročeny než bankovní vklady. Střadatelé si tak své úspory z banky nezřídka vybírají, aby je vložili právě do dluhopisů.

Zadruhé, způsobují pokles cen dlouhodobých dluhopisů, třeba desetiletých. Jenže do nich banky v uplynulé době zhusta investovaly prostředky klientů, kteří si u nich uložili peníze ve formě vkladů. Když si nyní chtějí klienti své vklady vybrat, činí tak mnohdy poměrně houfně, což banky dostává pod tlak. Musí zvážit prodej svých dlouhodobých dluhopisů „pod cenou“, aby měly na výplatu vkladů. Jenže prodejem dluhopisů „pod cenou“ signalizují, že je „něco v nepořádku“. Zaměřují se pak na ně o to více třeba právě sociální sítě jako na „slabé kusy“, online se rychle šíří strach z krachu, což jen vede další klienty k tomu, že si své vklady vybírali. A to může nutit danou banku prodávat své investice „pod cenou“ v ještě větším rozsahu.

Tento začarovaný kruh pak vede akcionáře banky k tomu, že se v obavě, že nebude přetnut, zbavují jejích akcií, aby zamezili svým dalším ztrátám. Postižená banka se posléze ocitá v kolapsovém stavu, kdy rychle naráz ztrácí důvěru střadatelů i akcionářů. A bez této důvěry je kterákoli banka v podstatně zbankrotovaná.

Celou situaci zhoršuje právě neochota zákonodárců ve Washingtonu navýšit limit zadlužení. Tento politický klinč, jak víme, v obavě z bankrotu USA zvedá úrok na velmi krátkodobých dluhopisech, takže dále láká střadatele, aby se vyváděli své úspory z bank třeba právě od štědře úročených velmi krátkodobých dluhopisů. Inverze výnosové křivky je v důsledku klinče na Kapitolu totiž ještě extrémnější.

Rozdíl mezi úrokem na tříměsíčních dluhopisech americké vlády a těch desetiletých je nyní největší za posledních minimálně 30 let, odpovídá zhruba dvěma procentním bodům plyne z dat Bloombergu. Jedná se o extrémní inverzi.

email

Facebook

Google+

Twitter

Linkedin