Zastropování cen elektřiny či plynu pro domácnosti a malé a střední podniky se zřejmě nebude vztahovat na celou úroveň jejich spotřeby. Dnes to uvedl ministr obchodu a průmyslu Jozef Síkela. Jedná se o poměrně zásadní zvrat v rétorice vládních představitelů. Dosud z jejich výroků plynulo, že v případě domácností by mělo být zastropování bez omezení. Zastropování se tak mělo vztahovat k celému rozsahu spotřeby.
Takové řešení ale bylo problematické, na což experti upozorňovali. Zastropování v dosavadní podobě totiž nijak nemotivovalo k úspornému jednání. Motivovat měla pouze tak jako tak zvýšená cena, což se částečně už letos opravdu děje. Spotřeba energií letos kvůli jejich zvýšené ceně totiž vskutku znatelně klesá.
Vláda ovšem nakonec i pod zmíněným expertním tlakem svůj původní postoj přehodnocuje, což je ekonomicky rozumné, zřejmě však z politických důvodů posečkala s oznámením přehodnocení až do povolebního období. Pro domácnosti její přehodnocení totiž znamená, že jejich úspora nebude taková, s jakou mohly počítat hned po zveřejnění záměru zastropovat ceny. Neplatí tedy tímto ani výpočty ve vládním dokumentu (zde), jenž se zastropování týká a který vypočítává výši úspory pro modelové domácnosti. O zastropování pouze části spotřeby není ve vládních výpočtech zmínka.
Například v Rakousku tamní vláda zastropuje domácnostem cenu elektřiny do úrovně 80 procent loňské průměrné spotřeby, jak uvedla začátkem září. Nad úrovní 80 procent budou lidí platit plnou, tržní cenu. Rakouské domácnosti jsou tak motivovány energiemi šetřit, aby spotřebu ideálně stáhly právě na 80 procent loňské spotřeby. Je nyní velmi pravděpodobné, že podobné opatření zavede právě i česká vláda.
Zastropování cen energií má však i tak další slabiny.
Mezi ně například patří jeho přílišná plošnost, stejně jako u energetického úsporného tarifu. Od drahých energií bude totiž zastropování ulevovat opět i bohatým domácnostem. Navíc bude penalizovat prozíravé domácnosti, které správně ceny energií fixovaly. Naopak ty domácnosti, které nefixovaly, příp. mají nyní vysoké ceny energií, neboť se „upsaly“ některému z padlých dodavatelů typu Bohemia Energy, jsou vlastně zvýhodněny. A to proto, že zastropování jim zajistí větší úsporu než prozíravějším domácnostem. Stát tedy vlastně trestá správnou spotřebitelskou volbu.
Je však pravda, že zacílit zastropování tak, aby nebylo plošné, a zároveň také motivovat k úspornému jednání jsou v praxi již poměrně obtížně realizovatelné kroky, například z hlediska administrativního zajištění, pročež se vláda dosud i podle svých slov preferovala dát přednost rychlosti jejich zavedení. Nyní však tedy tuto svoji preferenci přehodnocuje.
Pokud by se Fialova vláda nakonec zastropovala pouze část spotřeby, klesnou celkové náklady opatření z hlediska státního rozpočtu. Ministr financí Zbyněk Stanjura dosud jako náklad zastropování uváděl částku 130 miliard korun ročně. Ta však celkovou sumu spíše podhodnocovala, pokud by tedy právě nebyl zahrnut limit zastropování. Jestliže limit zavedený bude, je odhad nákladů ve výši 130 miliard korun ročně již realistický.
Vláda chce tyto náklady financovat z inkasa daně z neočekávaných zisků – takzvané válečně daně –, jež by měla vynést zhruba 60 miliard korun ročně, a dále pak z vyšší dividendy státních podniků a z výnosu z prodeje emisních povolenek. Tyto zdroje však zřejmě nebudou stačit k pokrytí celkových nákladů zastropování, takže stát jej bude muset financovat na dluh, případně najít zdroje jiné či ušetřit v rozpočtu jinde.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
