Jak se daří podnikatelům a inovátorům v Česku? Může se naše země měřit s vyspělými státy Západu? V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ odpovídal na tyto otázky hlavní ekonom obchodní společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda.
S osmi miliony obyvatel je Izrael podobně velkou zemí jako Česko. Oproti tuzemsku se ale může chlubit mnohem větším počtem inovativních technologií, které slaví úspěchy po celém světě. Rovněž se o Izraeli hovoří jako o start-upové velmoci. Proč tomu tak je?
V České republice není hospodářská politika příliš orientovaná na podporu inovací a také nevytváří podmínky pro to, aby podnikatelé inovovali či rozjeli své byznysy. Spíše se vytvářejí podmínky pro to, aby lidé prchali do státní sféry a podnikatelům se hází klacky pod nohy. V Izraeli je to naopak. Tam musí stát dbát na ekonomickou efektivitu a být inovativní, neboť je ohrožen v podstatě ze všech stran. V případě Česka není podobný cíl pociťován tak akutně.
Když uvedu příklad, před patnácti lety tu byl velký boom v podobě montoven. Vytvořila se pracovní místa, nalákaly se sem pomocí různých investičních pobídek podniky s velice nízkou přidanou hodnotou a s nízkými mzdami a pořád tu jsou. Primárně se soustřeďujeme na dodávky pro jiné, vyspělé státy, jako je například Německo, a sloužíme jako „skladiště“ Evropy. Asi se shodneme, že to má k inovacím hodně daleko. To vede k tomu, že Česká republika uvízla v takzvané pasti země středního příjmu. Nemůžeme se dostat mezi tu špičku vyspělých zemí. Abychom se dostali dále, je potřeba, aby se horizont politiků zvýšil a nezůstával jen u toho čtyřletého či šestiletého, aby (politici) dohlédli dál a začali by s tím něco dělat.
Jaký postup by podle vás byl správný?
V první řadě vytvořit kvalitní infrastrukturu.
Proč?
Od toho se všechno odvíjí. Máme kvalitní infrastrukturu čtvrt století po pádu železné opony? Nemáme. Když se podíváme na hustotu dálnic, kvalitních silnic v porovnání s Německem, s Rakouskem a v dnešní době bohužel i se Slovenskem, tak zaostáváme. Když se podíváme, jestli máme vysokorychlostní železnici; nemáme. Ano, někdo může namítnout, proč zrovna vysokorychlostní železnice, vždyť ten vlak pojede jen o něco málo rychleji.
Data z Německa ale ukazují, že se jim zlepšuje dopravní obslužnost všech periferních částí země, a kdybychom lépe obsloužili i naše příhraničí, no tak se tam bude stěhovat více vzdělaných lidí, rozkvete to tam. Ale doposud to tam bohužel uvadá, a to vede třeba k tomu, že tam lidé volí populisty a volí politiky, kteří mají právě ten krátkodobý horizont. A třeba už jen právě proto to vede k tomu, že Česko nevytváří dobré podmínky k podnikáním a inovacím.
Takže není moc reálné doufat, že v nejbližších několika letech pokročíme směrem k vyspělejším zemím?
Já bych velice rád věřil, že tomu tak jednou bude, ale zatím zůstávám skeptický.
Já vidím velký drajv u podnikatelů, na straně živnostníků malých a velkých podniků, ale bohužel to samé nemůžu říct o politicích. Už jen ty legislativní podmínky u některých případů jsou žalostné a komplikují ostatním podnikatelům život.
Které máte na mysli?
Například podnikatelský bankrot. Podmínky jsou velmi náročné a při každém neúspěchu podnikatel pyká daleko více než ve vyspělých zemích.
Jak to myslíte?
Tím chci říct, že když zbankrotuje, stát mu neumožňuje dostatečně rychle dojít k tomu, aby mohl založit nový byznys. A nemyslím tím, aby se tu odehrávalo nějaké tunelování a zneužívání bankrotu. Ale podle mého názoru bychom se třeba v tomto případě mohli inspirovat systémem, který je ve Velké Británii či v USA. Jejich systém je mnohem promyšlenější, než tady u nás a ve výsledku neúspěch podnikatelů stojí mnohém méně a není tak fatální pro celý život. Díky tomu se podnikatelé v těchto zemích pouštějí více do inovativních projektů, vědí totiž, že i kdyby se jejich riskování nevyplatilo, nebude to pro ně mít tak fatální a zdrcující následky.
Třeba v Americe. Podnikatel rozjede šest, sedm byznysů, ale až ten osmý se povede. Nikdo na něj navíc nekouká skrz prsty, to, že zbankrotoval, se nebere jako stigma. Není tedy náhoda, že všechny velké ikony technologií vznikají převážně v USA, protože postoj k riziku je úplně jiný než tady. U nás je to dáno částečně kulturou a zvyky, ale částečně legislativou, která se změnit dá, protože rozhodně nenahrává tomu, abychom více riskovali. A kde není risk, tam nemůže být inovace.
Není ale v zájmu České republiky podporovat nově vznikající podniky s nápady?
Jednoznačně ano, je to nejzaručenější způsob, jak může společnost, my všichni a další generace po nás, bohatnout nejen finančně, ale také i kvalitou života, protože inovace vedou i k lepšímu nakládání s přírodními zdroji. Ovšem politici nemají takhle dlouhý horizont, ti mají buďto čtyři roky, někdy šest let. Co bude ale potom, je nezajímá, starají se jen o krátkodobý přínos.
A co nějaké programy, které by pomohly inovátorům nebo začínajícím podnikatelům? Nebylo by to řešení?
Myslím si, že není třeba je podporovat nějakými pobídkami. Jak jsem říkal, důležité je, aby české vlády zajistily vhodné podmínky pro to, aby se tady inovovalo.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom společnosti CYRRUS. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu.
Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace. Vydal dva sborníky rozhovorů (nejen) s laureáty Nobelovy ceny za ekonomii. Je autorem behaviorálně-ekonomických knih Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé a Proč si ženy přitažlivost koupit nemohou, a muži ano, které vyšly i na Slovensku. Společně s Evženem Korcem vydali knihu Koupě bytu pod lupou aneb Jak úspěšně vybrat, financovat a koupit byt.
Rozhovor, který s Lukášem Kovandou vedla novinářka Melanie Krýslová, vyšel v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
