V těžké době se tříbí charakter. Pozná se, kdo má zásady a kdo jen krasořečnil. Jednu takovou „těžkou dobu“ právě vyrábí americký prezident Donald Trump. Eskaluje obchodní válku hned na dvou frontách, proti Evropské unii a Číně. Od Pekingu, jenž provozuje postátněný kapitalismus, toho nikdo moc nečeká, Brusel by se však mohl blýsknout. A v náročném čase, kdy se láme atlantická vazba, dokázat, že své hodnoty dokáže upřednostnit před politickým zájmem.
Brexit, ale třeba také čeští řidiči kamionů poskytují Bruselu příležitost dokázat, že je mu hodnota volného trhu svatá i v náročné době, kdy ji Washington pošlapává.
Nikdo soudný po Bruselu nemůže chtít, aby se Trumpovi vzdal. To by bylo slabošské. A to přesto, že Trumpova rozpoutávaná válka leckdy odhaluje, že podmínky ve vzájemném transatlantickém obchodě učebnicově rovné nebyly. Proč například na osobní automobily z USA uvaluje EU čtyřikrát vyšší clo než USA na vozy z EU? Brusel, stejně jako Peking, zkrátka musí na Trumpovy výstřely razantně odpovědět.
Zatím se tedy rozehrává bitva „oko za oko, zub za zub“. Ta sice ekonomicky více poškodí Brusel a Peking než Washington, avšak politicky jde o pochopitelný krok. A částečně i takticky. Pokud je totiž strategií Bruselu či Pekingu dostat Trumpa zpět k jednacímu stolu, musí obchodní válka ekonomicky poškodit i USA, a konkrétně rozhodující masu Trumpových voličů. To se bez rázné odezvy na zaváděná cla neobejde. Brusel však svým způsobem válčí ještě na jedné frontě. S Londýnem v rámci probíhajícího „rozvodového řízení“ složitě dojednává, jak bude vztah Británie a EU vypadat po vlastním brexitu v příštím roce.
Premiérka Theresa Mayová minulý týden prosadila poměrně konsenzuální návrh „rozvodu“, což v noci na včerejšek přimělo k rezignaci Davida Davise, dosavadního ministra pro brexit. Ten si od svého kroku slibuje, že vytvoří tlak na britskou vládu, aby se k dalším ústupkům vůči Bruselu již neuchylovala. Premiérčin návrh totiž podle něj už nyní poskytuje jen slabou pozici pro další vyjednávání. Davise včera následoval Boris Johnson, dosavadní ministr zahraničí a jedna z hlavních tváří brexitu vůbec. V Británii tak propukla vnitropolitická krize.
Ekonomika je neúprosná
Na tahu je Brusel. Přistoupí-li na návrh Mayové, dokáže, že hodnota volného obchodu je mu dražší než politický zájem. Na kredibilitě navíc získá jeho kritika Trumpa, který zaváděním cel politický zájem – vyjít vstříc svým voličům – staví před mezinárodní volný obchod.
Politickým zájmem Bruselu je pochopitelně to, aby si Británie z rozvodového řízení odnesla citelný ekonomický šrám. Protože to bude nejlepším exemplárním varováním pro další členské země, které by snad chtěly Unii opouštět. Ekonomicky je ovšem pro EU nejpřínosnější i po brexitu mít s Británií co nejintenzivnější, a tedy co možná nejméně spoutaný obchodní vztah. Po desetiletích společného soužití se oba celky – obě strany Lamanšského průlivu – dobře znají a ekonomicky vhodně doplňují. Žádná jiná logika než logika politického zájmu odstrašit ostatní členské země od následování Británie zkrátka za složitým rozvodovým řízením není. Určitě za ním není logika ekonomická. Ovšem politicky je snaha Bruselu pochopitelná; europolitici jednají tak, aby celek, s nímž spjali své kariéry, udrželi při životě, a málokterý projekt evropské integrace je tak přínosný pro své členy jako vnitřní trh.
Jenže i vnitřní trh EU bohužel zamýšlejí ochranářsky znásilňovat politici, kteří se jinak rádi stylizují jako odpůrci Trumpova celního protekcionismu a souvisících obchodních válek. Například francouzský prezident Emmanuel Macron bojuje proti takzvanému sociálnímu dumpingu „nových“ členských zemí EU.
Spor o mzdy řidičů trvá
Unii rozděluje například téma odměňování řidičů kamionů. Západní, „staré“ státy se brání levné pracovní síle ze zemí střední a východní Evropy, ty naopak kritizují údajný západní protekcionismus a varují před poškozením vnitřního trhu. Pravdu mají „nové“ členské země, neboť jestliže má fungovat jednotný trh, je třeba se smířit s tím, že levnější český řidič bude disponovat konkurenční výhodou oproti dražšímu řidiči francouzskému. Stejně jako je levná čínská ocel na světovém trhu v konkurenční výhodě proti dražší oceli evropské či americké. Pokud si Macron & spol. vymohou, aby české firmy platily českým řidičům kamionů „francouzské mzdy“, uvalí vlastně na českého řidiče „clo“. Europarlament v uplynulých dnech smetl ze stolu kompromisní řešení, se kterým souhlasili i čeští dopravci, takže nejistota bohužel stále přetrvává.
Zkrátka a dobře, brexit, ale třeba také čeští řidiči kamionů poskytují Bruselu příležitost dokázat, že je mu hodnota volného trhu svatá i v náročné době, kdy ji Washington pošlapává. Pokud Brusel přijme trumpovskou rétoriku, pokud se bude s Londýnem přetahovat bez nadhledu moudřejšího, pokud bude pošlapávat vnitřní trh uvalováním „cel“ na řidiče kamionů z Česka a dalších „nových“ zemí EU, nemá ani v nejmenším morální právo Trumpa kritizovat. Protože v takovém případě to bude, jako by v Bruselu seděl a rozhodoval sám Trump.
Jestliže Brusel dokáže, že i v náročné éře stojí za svými hodnotami, získá tím ve světové obchodní válce morální převahu. Dříve či později totiž ekonomické zákonitosti obchodní války Washington doženou, což jej dovede k jednacímu stolu. Ekonomické zákonitosti jsou neúprosné – obchodní válka nemá vítěze, jen více a méně poražené. Až se bude opět jednat, snáze se bude jednat straně s morální převahou. Brusel by tak mohl z obchodní války nakonec přece jenom odejít jako vítěz – jako morální vítěz.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
