Tuzemská ekonomika v letošním druhém čtvrtletí vůbec nerostla. Vyplývá to z dalších zpřesněných údajů k jejímu vývoji, které v pátek zveřejnil Český statistický úřad. Podle statistiků tuzemské hospodářství od dubna do června v porovnání s prvním letošním čtvrtletím jen stagnovalo. Předchozí jejich odhad ovšem hovořil o růstu 0,1 procenta.
Meziročně je kvůli tomu výkon české ekonomiky rovněž horší, než s čím se dosud počítalo. V porovnání se druhým loňským čtvrtletím totiž letos od dubna do června klesla hned o 0,6 procenta, namísto dosud předpokládané 0,4 procenta.
K horšímu než předpokládanému výsledku přispěla slabší spotřeba domácností a přece jenom i mdlejší zahraniční poptávka, daná vedle jiného hospodářskými obtížemi Německa.
Míra úspor domácností byla letos ve druhém čtvrtletí bezmála 19procentní, tedy nejvyšší od čtvrtého čtvrtletí roku 2021, ještě výrazně poznamenaného covidovou pandemií. Domácností se tedy i přes mezičtvrtletní nárůst spotřeby i v druhém kvartále bály výrazněji utrácet, což právě zásadně přispívá ke stagnaci celé ekonomiky. V zásadě se jedná o tolik obávanou stagflaci. Inflace je totiž stále poměrně vysoká a ekonomika současně stagnuje, případně se propadá. Lidé neutrácejí nikoli z důvodu pandemických restrikcí jako za covidu, nýbrž kvůli celkové tísni, plynoucí ze stále aktuálního – byť fakticky spíše loňského – rychlého růstu cen řady položek v čele s energiemi nebo potravinami.
Koruna v reakci na oznámení nového odhadu výkonu ekonomiky ČR bezprostředně mírně oslabila. Někteří devizoví obchodníci totiž zjevně sází na to, že horší čísla k výkonu ekonomiky by mohla Českou národní banku přimět k tomu, aby začala dříve snižovat své úrokové sazby, aby tudíž zbytečně nedusila českou ekonomiku déle, než je nutné.
Ziskovost firem v ČR, měřená mírou zisku, však v sezónním očištění byla v letošním druhém čtvrtletí nejvyšší od konjunkturálního období první poloviny roku 2016, a to navzdory horšímu výkonu ekonomiky jako celku. Míra zisku, tedy podíl hrubého provozního přebytku k hrubé přidané hodnotě, dosáhla 49 procent. To značí, že břímě ekonomické stagnace nesou zejména domácnosti, popřípadě vláda. Ovšem vláda toto břímě nese tím způsobem, jehož výsledkem je hlubší zadlužení, které nakonec stejně zaplatí lidé v ČR ze svých daní.
Firmám se však i v prostředí stále vysoké meziroční inflace daří udržovat, případně navyšovat své marže a své zisky. I za celý letošní rok je přitom třeba počítat se stagnací ekonomiky; její reálný růst by měl letos být přesně nulový.
Podle nejnovějších údajů i inflaci, těch srpnových, rostly spotřebitelské ceny v Česku meziročním tempem 8,5 procenta. To je vskutku stále citelná inflace. Ovšem nepřehlížejme ono slůvko „meziročním“. Ano, v porovnání s loňským srpnem ceny stále výrazně rostou. Zhruba čtyřikrát výrazněji, než by si přála Česká národní banka. Ta má ze zákona dbát také o cenovou stabilitu. A ta je plně slučitelná s dvouprocentní meziroční inflací.
Pokud se však zaměříme na vývoj v tomto roce, je obrázek mnohem příznivější. Ekonomové, včetně těch v ČNB, sice za základní ukazatel inflace považují ten meziroční. A není to žádná chyba. Krátkodobější než roční trendy ve vývoji cenové hladiny ale odhalí lépe sledování inflace v kratších časových úsecích. Takže zatímco mezi srpnem 2022 a srpnem 2023 spotřebitelské ceny opravdu narostly o zmíněných 8,5 procenta, třeba mezi lednem 2023 a srpnem 2023 už jen o 1,8 procenta.
Jestliže následně vezmeme v potaz jak páteční slabší než očekávaná data k výkonu české ekonomiky ve druhém čtvrtletí a současně právě letošní výrazný pokles inflace – té počítané od ledna do srpna –, vychází, že pravděpodobnost ještě letošního snížení základní úrokové sazby České národní banky vůbec není malá.
Trh dokonce předpokládá, že by centrální banka mohla základní úrok ještě letos redukovat nikoli jen o čtvrtinu procentního bodu, na 6,75 procenta, ale dost možná dokonce na hodnotu 6,5 procenta. ČNB se snaží tato „holubičí“ očekávání trhu spíše tlumit, ovšem je otázkou, zda u takového postoje opravdu vytrvá až do konce roku. Nezapomeňme, že guvernér ČNB v posledních dnech opravdu explicitně vylučoval snížení sazeb pouze v měsících září a říjnu (byť v říjnu se ani žádné řádné měnověpolitické zasedání bankovní rady ČNB nekoná), nikoli už v měsících listopadu a prosinci.
Zkrátka a dobře, už možná listopadové snížení základní sazby ČNB – na zasedání přesně za měsíc, 2. listopadu – je stále poměrně pravděpodobné. Jednalo by se o první snížení základního úroku ČNB od první půle května 2020, od první vlny covidu. A jeho pravděpodobnost v posledních dnech spíše ještě narůstá, byť mírně.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
