Tak budeme všichni povinně přispívat mladým a starým na levnější vlak. Státní dotace na jízdné ovšem žádné celospolečenské bohatství nevytvoří. Přitom šance na zbohatnutí všech tu je.
„ODMĚNOU“ ZA ZLEVNĚNÉ jízdné pro seniory a studenty nám budou narvanější kupé. A možná také více zplodin v ovzduší – od těch, kteří se kvůli méně příjemnému cestování vlakem nově uchýlí či vrátí k individuální silniční přepravě. Státní dotace na vlakové jízdné zkrátka žádné celospolečenské bohatství nevytvoří. Pouze se skrze donucovací a byrokratickou mašinérii, jíž leccos zůstane za nehty, přelijí peníze od jedné skupiny Čechů k druhé skupině. Politici si tak opět koupí hlasy… na účet té první skupiny. Toutéž dobou nám na dividendách unikají stamiliardy ročně – do rukou zahraničních vlastníků, kteří u nás vyrábějí a produkují. Výsledkem je, že objem peněz, za něž se v České republice každoročně reálně „žije“, a za které se tedy platí veškerá naše spotřeba a investice, včetně dotací na levnější vlak, představuje nyní pouze zhruba 94 procent hrubého domácího produktu (tedy všeho toho, co se na našem území ročně vyprodukuje). To je jeden z nejnižších takových podílů v Evropě.
JAK TO UDĚLAT?
Pokud bychom místo slev na jízdné raději zajistili, aby tady zisk zahraničních vlastníků v co nejvyšší možné míře zůstával, budeme všichni znatelně bohatnout. I bez slev na jízdném. Peníze se pak u nás nebudou jen přelévat mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva. Zvětší se totiž jejich celkový objem, z něhož můžeme „žít“. Místo přelévání prostě produktivně dolijeme peníze nové. Jak na to? To už jsme slyšeli tisíckrát, jen s tím bohužel politici nic nedělají: zásadně zlepšit silniční, železniční i digitální infrastrukturu, legislativně usnadnit rozjezd podnikání, ale zároveň i případný bankrot, vytvořit podmínky pro mobilizaci a případnou zahraniční expanzi našeho domácího kapitálu, vytvořit podmínky pro spolupráci vysokých škol a firem, poskytovat granty na skutečný výzkum s hmatatelnými výsledky, a ne na plané teoretizování. V zemi s dobrou infrastrukturou a chytrými lidmi s inovačním zápalem i potřebnými znalostmi prostě zahraniční zisk ve vyšší míře v podobě investic zůstane. Kam jinam by chodil? Když jej nepůjde jinde rozhojnit více, prostě zůstane tady. To není žádná raketová fyzika. A mobilizovaný domácí, český kapitál mu pak bude vítaným partnerem. A tak se Česká republika postupně vymaní z pasti středně rozvinuté ekonomiky, jež definitivně sklapla před deseti lety.
SILNÁ MĚNA
K tomu, abychom se z pasti dostali, už ale také nesmíme zbytečně oslabovat korunu jako v letech 2013 až 2017. Zkušenosti ze zemí typu Švýcarska, Singapuru, Norska, Kanady nebo Tchaj-wanu z posledních zhruba třiceti až čtyřiceti let potvrzují, že silná měna je nejen výsledkem růstu vyspělosti té či oné ekonomiky, ale další růst vyspělosti také podněcuje. Se silnou korunou snáze zaplatíme zahraniční manažery, jejich know-how a také zahraniční technologie. Díky nim pak budeme rychleji bohatnout. Silná měna prostě posílí domácí – korunový – kapitál. To také není žádná věda.
Byla by ovšem hloupost se koruny v příštích letech vzdávat. Nejprve ji nechme posílit tak, abychom bohatší země Evropské unie doháněli nejen zdražováním, ale právě i posilováním koruny! Jiný způsob dohánění Německa a spol. než tyhle dva neexistuje. Až bude koruna dostatečně silná, až se bude euro prodávat za méně než dvacet korun, pak se třeba bavme o jeho přijetí. Domnívat se však, že nám přijetí eura zázračně vyčaruje prosperitu, to je na nedostatečnou u zkoušky po prvním semestru.
POHODLNOST A ZVYK
Teď prostě musíme ze všeho nejdřív opustit past středně rozvinuté ekonomiky a přestat být levnou montovnou, skladištěm a odpadkovým košem Evropy. Nikdo jiný to za nás neudělá, protože všichni kolem a bohužel i někteří u nás jsou na takovéto Česko pohodlně navyklí a vydělávají na tom. Pochopitelně to za nás neudělá ani levnější jízdné na vlak.
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
