Uspěje Fialova vláda se snížení spotřební daně z pohonných hmot? Klíč ke trvalejšímu zlevnění pohonných hmot není ve Strakově akademii, ale v Rijádu. Pokud by zejména právě Saúdská Arábie výrazněji navýšila těžbu nad rámec objemu, na němž se měsíce dopředu shodl kartel OPEC a i další tradiční těžaři mimo něj, v čele s Ruskem, během června a července pohonné hmoty v ČR mohou zlevnit poměrně citelně. Fialova vláda pak bude moci tvrdit, že její snížení daně „zabralo“. Tuzemský řidič už nerozliší, zda tankuje levněji kvůli nižší dani, nebo kvůli tomu, že Saúdská Arábie těží více. Poděkoval by Fialovi. Bližší košile než kabát.
Proč by ale Saúdi měli těžit o tolik více? Vždyť Rijád dosud odolával tlaku zejména Spojených států, aby svoji těžbu navýšil. Dodržoval totiž úmluvu s dalšími členy kartelu OPEC, a zejména s Ruskem, která vznikla už v době pandemie a spočívala v dojednání jen pozvolného navyšování těžby po jejím skončení. Tradiční těžaři v čele se Saúdskou Arábií a Ruskem se totiž obávali, že se covid celosvětově ještě vrátí. Chtěli se tak vyvarovat situace, že vytěží ropy až příliš, a tu pak nebudou mít moci komu prodat. Jako se jim to přihodilo na jaře 2020, když pandemie udeřila poprvé. Tehdy se dokonce v USA ropa v rámci některých kontraktů prodávala za zápornou cenu, takže odběratel ještě dostal zaplaceno, že si barely vzal a uvolnil tak místo ve skladu. Druhým důvodem, proč se Rijád, Moskva a další tradiční producenti v uplynulých měsících zdráhali těžit více, byla snaha záplatovat díry v rozpočtech, které tam v době pandemicky extrémního zlevnění ropy vznikly.
Nyní však je svět úplně jinde. Potíží není zlevňování, ale zdražování. Inflační vlny se šíří světem, což zesiluje tlak na kartel OPEC a další tradiční ropné producenty, aby těžbu navýšili o dost výrazněji, než si dohodli během pandemie. Problém ale představuje Rusko. Nejen, že není s to nyní těžbu navyšovat, jak přislíbilo, ale dokonce ji musí snižovat. Důvodem jsou sankce Západu. A to, že i bez sankcí se od ruské ropy odvrací její dlouholetí odběratelé. Nechtějí utrpět reputační újmu, že obchodují s válečným agresorem. Rusko tak má obtíže svoji ropu prodat dokonce i třeba do Indie či Číny a s třetinovou slevou. Tím pádem musí těžit méně, aby mělo neprodané barely, kde skladovat. Takže ve výsledku neplní své závazky vůči kartelu OPEC.
To některé členy kartelu vede k úvaze o přehodnocení dohody z doby pandemie a volají po vyškrtnutí Ruska z mechanismu stanovování těžebních kvót. Jestliže by k takovému vyškrtnutí došlo, Rijád již nebude úmluvou vázán a bude moci tím spíše Západu „vyhovět“ navýšením těžby. Na dnešním jednání se kartel OPEC a další těžaři v čele s Ruskem dohodli na výraznějším navýšení těžby, ale stále ne tak výrazném, aby ropa začala zlevňovat. V průběhu jednání naopak podražila. Další jednání v daném formátu je v plánu na 30. června.
Rijád může být i koncem června ochotnější těžbu navýšit ještě z jednoho zásadního důvodu. Jednání mezi USA a Íránem o nové jaderné úmluvě prakticky ztroskotala. Takže se nezdá, že by Bidenova administrativa stáhla sankce vůči Íránu, které zavedla ještě administrativa Trumpova. Tím pádem íránská ropa svět nezaplaví. Klíčový regionální rival Rijádu – Teherán – tak zůstane ekonomicky i finančně ochromený. Saúdská Arábie současně může výrazným navýšením těžby nad rámec dohodnutého vyslat do Washingtonu signál, že si „cení“, že ten k dohodě s Íránem nedospěl. A samozřejmě, jestliže na světovém trhu nebude moc ani sankcionované ropy íránské, ani sankcionované ropy ruské, Rijád se nemusí obávat, že by navýšením své těžby srazil cenu strategické suroviny až přespříliš. Může si dovolit kompenzovat výpadek íránské i ruské ropy a dále dobře vydělávat. Na normalizaci vztahů mezi Rijádem a Washingtonem navíc tlačí vlivný Izrael, jemuž je taková normalizace určitou pojistkou, že arcirival Írán nezíská na vlivu a síle.
Zásadní pro rozhodování Rijádu navíc zřejmě je také částečné embargo na ruskou ropu ze strany EU, jež bylo definitivně schváleno taktéž dnes. Embargo znamená, že Rusko bude mít ještě větší obtíže než dosud dostát závazkům vůči kartelu OPEC, což dále zvýší ochotu Rijádu těžit citelněji více.
O tom, zda česká veřejnost bude snížení spotřební daně na pohonné hmoty vnímat jako úspěšný tah Fialovy vlády, se nyní rozhoduje opravdu hlavně v Rijádu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
