Dnes nastane historický okamžik energetického trhu EU. Do EU nebude proudit takřka žádný ruský plyn. Plánovaná údržbová odstávka, která zastaví tok plynu plynovodem Nord Stream 1, je sice každoroční, zpravidla červencovou záležitostí. Nyní se však přidává ta skutečnost, že dalším významným plynovodem, Jamalem, už od začátku dubna neproudí do Německa žádný ruský plyn. Jamal vede přes Bělorusko a Polsko.
Zbývají tak v zásadě dvě další cesty, kudy ruský plyn poproudí do EU. První představují ukrajinské tranzitní plynovody. Ty stále dodávají plyn přes ukrajinské území třeba na Slovensko, do Rumunska nebo na samotnou Ukrajinu, která má ze svých zdrojů jen necelé dvě třetiny plynu, přičemž zbytek představuje ruský plyn, nakupovaný ovšem od obchodníků v EU (tento plyn proudí na Ukrajinu nejčastěji zpětně přes Slovensko). Jenže aktuálně potrubími na ukrajinském území proudí pouze zhruba 15 procent maximálního přepraveného objemu v období let 2015 až 2020.
Jediná cesta, kudy proudí na poměry daného potrubí ještě poměrně vysoký objem ruského plynu, je plynovod Turkstream. Ten vede ruský plyn pod hladinou Černého moře do Turecka a pak do EU, konkrétně do Bulharska. Jenže přeprava tímto potrubím, i když je na své poměry na solidní úrovni, odpovídá nyní pouze necelým 20 procentům objemu, který je schopen zvládnout Nord Stream 1, pokud tedy běží na svoji plynou kapacitu, jak tomu bylo až do poloviny letošního června.
Dodávky ruského plynu se tedy v tomto a v převážné části příštího týdne „smrsknou“ na citelně utlumené dodávky přes Ukrajinu a na dodávky Turkstreamem. Turkstream má pravidelnou údržbovou odstávku už za sebou, proběhla v červnu, tak jako v předchozích dvou letech.
NordStream 1 by se měl vrátit do plného provozu v pátek 22. července. Jenže vrcholní evropští politice, například německý ministr hospodářství Robert Habeck nebo francouzský ministr financí Bruno Le Maire, vyjadřují obavu, že jej Rusko do plného provozu nevrátí právě ani po skončení údržbové odstávky. Rusko zdůvodňuje 60procentní pokles přepraveného objemu tímto potrubím, k němuž došlo v polovině června, chybějící turbínou. Tu dalo do opravy do Kanady, k jejímu výrobci, firmě Siemens Energy Canada. Ten však zařízení nemohl vrátit z důvodu sankcí, které Ottawa v červnu zavedla na ruský plynárenský a ropný průmysl a které zapovídají kanadským firmám daných sektorů export do Ruska.
Kanadská vláda však v sobotu pozdě večer středoevropského času rozhodla, že turbínu Rusku vrátí, oklikou přes Německo. Učinila za tím účelem výjimku za svých sankcí. Stalo se tak na naléhání Německa a přes silné protesty Ukrajiny – z kyjevských poslaneckých lavic dokonce zní, že Kanada Ukrajině „vrazila dýku do zad“. Berlín se ovšem podle svých slov snaží Rusku vzít záminku. Když bude Rusko disponovat danou turbínou, nebude totiž moci případné plné nezprovoznění Nord Streamu 1 po 21. červenci svádět právě na to, že ji nemá. Pokud tedy nyní Rusko nejpozději 22. července plně neprovozní Nord Stream 1, bude zřejmé, že tak činí z politických důvodů, a nikoli z důvodů technických, jak zatím tvrdí.
Ruské dodávky plynu do EU se dále a citelně propadly už v červnu. V červenci se sice kvůli skončení údržbové odstávky navyšuje přeprava Turkstreamem, do odstávky však míří z hlediska objemu přepravy mnohem významnější Nord Stream 1.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
