Pod Ještědem možná vznikne nová místní měna
V Česku, přesněji v Jizerských horách, se chystá nová měna. JIZERSKÁ KORUNA. Jde o šprým, zločin, nebo o něco docela jiného?
TAM, KDE SE TOČÍ PENÍZE, lidé bohatnou. Lokální osvícenci, třeba starostové, významní podnikatelé, nebo dokonce duchovní, už dlouhá desetiletí hledají způsob, jak zajistit, aby se peníze točily rychle, a navíc zůstávaly v daném regionu. Pak totiž bohatne celý kraj.
A tak už před druhou světovou válkou používali lokální měnu obyvatelé polských Kochłowic (z popudu tamního kněze), německého Schwanenkirchenu (za tou zase stál místní uhlobaron) nebo rakouského Wörglu (zásluha tamního starosty).
Regionální měny ovšem nevznikaly jen tak z „plezíru“ nebo z mamonu lokálních autorit. Zpravidla se rodily jako nouzová řešení pro časy ekonomické krize a vysoké nezaměstnanosti. Proto boom prožily v době velké hospodářské krize. Americký ekonom Irving Fisher, jenž myšlenku lokálních – či také komunitních – měn prosazoval ve 30. letech ve Spojených státech, odhadoval, že místní měna se otáčí čtyřikrát rychleji než dolar. Navzdory tomu americké úřady pro lokální, nouzové měny pochopení nenašly.
CO JE DOMA…
Nedávná finanční krize v některých ohledech snese plné srovnání s krizí 30. let. Když k tomu připočteme současnou módu všeho „lokálního“, nepřekvapí, že i komunitní měny prožívají určitou renesanci. Nejsou dnes sice kryty uhlím, jako byla zmíněná schwanenkirchenská měna wära, ale cíl mají podobný. Udržovat a rozmnožovat bohatství v určitém regionu, v komunitě, například mezi místními obchodníky nebo restauratéry (cílem není nahrazení národní měny). Jak totiž dokládá jedna britská studie, peníze utrácené u lokálních podnikatelů obíhají v místní ekonomice zhruba třikrát déle, než pokud jsou utraceny v nějakém celostátním, nebo dokonce nadnárodním řetězci.
I když: hovořit o „obíhání“ není úplně přesné. Současné lokální měny často fungují jako takzvaný místní, obchodně směnný systém. Co to je? Řekněme, že Pepa z jednoho konce vesnice protáhne komín Frantovi z konce druhého. Pro oba je to první „byznys“ za lokální měnu. Předpokládejme, že cena úkonu je deset chechtáků (tak se skutečně jedna z lokálních měn v ČR jmenovala). Pepa je teď deset chechtáků v plusu, zatímco Franta deset chechtáků v minusu. Peníze tedy vznikají až směnou. Může jimi být vlastně cokoli. Důležité je, aby si členové komunity vzájemné důvěřovali. Právě touto důvěrou je lokální měna kryta. Nutno také říci, že Frantův závazek nepředstavuje dluh, a neplatí z něj tedy žádný úrok. Vznikl na základě vzájemné důvěry a komunitního partnerství. Očekává se, že Franta bude moci komunitě nabídnout zase něco jiného – třeba koš plný hub –, čímž svůj závazek vyrovná.
BEZ DŮVĚRY NELZE
Za renesancí komunitních měn však není jen ekonomická krize a popularita lokálních produktů, ale i nástup mobilních aplikací.
Členové „místního obchodního směnného systému“ tak nyní mohou být propojeni právě i jejich prostřednictvím. Mobilní telefon či tablet se pak stávají platební kartou. Tak nějak má fungovat právě jizerská koruna. A jako v jednoduchém příkladu s Pepou a Frantou je i zde důležitá důvěra a vzájemnost zúčastněných členů komunitního systému. Pokud se důvěry nedostává, není měnu čím krýt – a zaniká. Právě na tom už v minulosti ztroskotala celá řada komunitních měn.
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
