Viktor Kožený, nejproslulejší český „pirát“, „pirát z Prahy“, má za sebou pochybný vzestup a očekávatelný pád – ačkoli (zatím) nikoli na úplné dno. Jeho dekádou byla devadesátá léta. Dekádou, zlatým věkem, skutečných pirátů zase léta 1716 až 1726. Tehdy se hřáli na pochybně dobytém výsluní, následující pozvolný ústup se dal očekávat. Jako Kožený též racionálně užívali šalby, mamu i klamu, aby profitovali. Jejich „jistotou desetinásobku“ byla páska přes oko, hák místo ruky, bizarní vystupování a – Jolly Roger, známá černá vlajka s lebkou a kostmi, logotyp druhdy úspěšného strojku na peníze.
Peter Leeson, ekonom z Univerzity George Masona, v nové studii uvádí, že piráti měli k bizarním šílencům opravdu daleko. Tuto image ale důmyslně pěstovali, aby maximalizovali zisk ze svého „byznysu“ – přepadávání obchodních lodí. Výnos z lupu byl nejvyšší tehdy, když vůbec nedošlo ke konfliktu (hrozilo poškození pirátské i obchodní lodi, újmy na životech a zranění pirátů, přestože ti zpravidla trojnásobně přečíslovali oběti), přepadená loď se pokojně vzdala a nikoho z její posádky ani nenapadlo převážené zboží a cennosti narychlo znehodnotit či schovat. Jak na to?
Jolly Roger, jež se prvně objevuje roku 1700, sloužila coby signál, že se blíží krutí sadisté, vůči nimž je odpor marný, šílenci, kteří se sami těší, že „jednou zahučí do pekla na dělové kouli“ (časy se mění, dnes je Jolly Roger a jiné lebky signálem, že se blíží vyznavač stylu emo – viz obrázek –, jejž kromě jiného charakterizuje záliba v „sadismu na sobě samém“, totiž v sebepoškozování). Vlajka piráty odlišovala například od pobřežních hlídek. Ty byly vysílány zeměmi, v hojné míře třeba Španělskem, aby brázdily (nejen) výsostné vody a sem tam pod záminkou přepadly obchodní loď. Obvykle ale nemohly užívat tak krutých praktik, jaké o sobě šířili piráti. Proto se přepadeným případný odpor mohl vyplatit.
Piráti o sobě rádi trousili nejen to, že si psychopaticky libují ve svém krátkém životě (taktika, jak dát najevo, že jsem schopen všeho), leč též, že jim nejnechutnější tortura přepadených nedělá jediné vrásky. Aby mučení mělo smysl – aby zbavilo přepadené choutek na znehodnocení či ukrytí nákladu –, užívali je ve skutečnosti omezeně a po pečlivé rozvaze. Kdyby mučili všechny, bylo by jedno, zda napadení zboží znehodnotí, či ne. Takto strach z utrpení nahrával pirátům. Mnohé z přepadených naopak propouštěli bez újmy, aby v přístavech šířili zvěsti o pirátském masakru na zbytku posádky. Za stejným účelem umně využívali i tiskoviny, v nichž inzerovali vlastní krutost. „Piráti nám odhalili: Jak řežou uši a nos,“ zněl třeba titulek American Weekly Mercury z 13. července 1723.
Týden, 5.5.2008, aktualizováno
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
