Učitelé u nás dostávají žalostně málo. Jak ti na základkách, tak středoškolští. Ovšem to ještě neznamená, že peníze ve školství nejsou. Utrácejí se však za jiné věci, než jsou kantorské platy. Pouze tři ze zemí OECD dávají na platy učitelů a dalších zaměstnanců ve školství méně než dvě třetiny celkových veřejných výdajů na vzdělávání.
Kromě Česka ještě Maďarsko a Finsko.
Na středoškolské úrovni dokonce Česká republika v rámci OECD zřetelně dominuje v podílu na celkových veřejných výdajích na vzdělávání, který je utrácen za něco jiného, než jsou kantorské platy. Může jít třeba o výdaje za provoz a údržbu školních budov, zajištění chodu školních jídelen, pronájmy nemovitostí a podobně. Jistě jde o potenciální černé díry na veřejné peníze.
Navyšování platů učitelů by mělo být doprovázeno hlubším reformním úsilím, neboť vzdělávací systém zásadní změny potřebuje. Začít lze třeba právě otázkou, proč u nás tak vysoký podíl výdajů na vzdělávání míří na něco jiného, než jsou platy kantorů.
Nestačilo by zalátání potenciálních černých děr na to, aby se přímo v rámci balíku peněz, který každoročně míří na vzdělávání, našly právě peníze na platy učitelů? Pak by si přece učitelé polepšili a ještě k tomu by státní kasa vykázala nižší schodek (případně dokonce vyšší přebytek), než jaký vykáže za současné situace.
Současná situace je totiž jen o tom, že vládní politici ve snaze nahnat volební preference ustoupili tlaku odborů a učitelům „přihodili“. To je však nedůstojné a účelové opatření, které postrádá jakýkoli prvek systémovosti.
Pokud bude stát i v dalších oblastech nakládání s veřejnými penězi postupovat takto nesystémově, bez náznaku reformního úsilí a snahy o nápravu podstaty přerozdělovacího mechanismu, dočkáme se v roce 2060 toho, že dluh české vlády se bude zhruba rovnat celé velikosti tuzemské ekonomiky. Jedním z důsledků bude, že dnešní mladí lidé, mimochodem i ti, kteří demonstrují za více veřejných peněz na vzdělávání, prožijí svoji penzi o vodě a suchém chlebu.
Přidání na platech učitelům prostě samo o sobě nestačí. Více peněz pro učitele bude mít smysl jen tehdy, pokud se současně provedou reformy vzdělávacího systému a pokud dojde k jeho zefektivnění. Jen tak se zvýší vzdělanostní úroveň Čechů a jen tak tudíž vyšší učitelské platy – třeba i mnohem vyšší než po současném navýšení o patnáct procent – nebudou ohrožovat udržitelnost českých veřejných financí po roce 2030.
Vyšlo v Mladé frontě Dnes.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
