Nikdo neví, co bude. Tak lze stručně popsat náladu světových burz. Předminulý týden dosáhl hlavní ukazatel výkonnosti amerických akcií, index Standard & Poor’s 500, dějinného maxima. Pak přišel pád.
Nejprve americká centrální banka burziány zarmoutila, když svoji základní úrokovou sazbu snížila „jen“ o čtvrtinu procentního bodu. A následně je vyděsilo další přelomové tweetování amerického prezidenta Donalda Trumpa. Oznámil, že od září uvalí další cla na čínský dovoz. Podle kuloárových zvěstí tím zaskočil i pekingské soudruhy. Jak moc jsou čínští kormidelníci zaskočeni, nikdo kromě „kuloárů“ nepoví. Naopak to, jak moc jsou zaskočeni burziáni, lze sledovat v přímém přenosu: hodně.
Akcioví analytici se ve svých odhadech mýlí často. Teď je však možné sázet na to, že minimálně část z nich se ve svém nynějším odhadu nadcházejícího ekonomického vývoje mýlí věru historicky. Pohleďme jen na to, kde podle jejich odhadu bude zmíněný ukazatel Standard & Poor’s 500 koncem letošního roku. Nejoptimističtější z analytiků míní, že bude o celých 30 procent výše, než kde jej letos na silvestra vidí největší analytický pesimista. Tak doširoka nebyly nůžky odhadů rozevřeny od roku 2004.
Vzhledem k tomu, že mnozí burziáni se analytiky stále nechávají ovlivnit, řada z nich koncem roku spláče nad výdělkem.
Buď si budou rvát vlasy na hlavě, že se stáhli z burzy, když to ještě nestálo za to. Nebo budou k smrti proklínat nejoptimističtějšího z analytiků, že se jeho prognózou nechali zlákat k setrvání na burze. Za cenu mohutné ztráty.
Prognózovat vývoj burz obecně příliš nejde, je dobré to na rovinu přiznat. Pokud by to šlo, budou z analytiků nejbohatší lidé na světě. A jsou? Ne.
S Trumpovým nástupem do Bílého domu nevyzpytatelnost analytického prognózování ještě vzrostla. A narůstá s každou jeho další twitterovou jobovkou. Trump, zdá se, užívá taktiky neřízené střely, která motá hlavu soudruhům v Pekingu, burzovním investorům i nebohým analytikům. Trumpovi kritici odvětí, že o žádnou taktiku nejde, že se prezident jako děcko nechává unést svou momentální náladou a že je prostě hloupý. Inu, dost možná, že Trump zkrátka zamotal hlavu právě i těmto svým kritikům.
Vyjděme z předpokladu, že Trump tak hloupý není. Dobrá, proč tedy hodlá cly zatížit další zboží z Číny? Tentokrát přijde na řadu běžné spotřební zboží, jako jsou chytré telefony (i iPhony), počítače nebo dětské oblečení. Když loni Trump uvaloval clo na čínskou ocel, běžný Američan si toho bezprostředně nevšiml. Když mu však nyní kvůli clům zdraží iPhone nebo dupačky pro vnučku, uvidí to hned. A třeba to Trumpovi „spočte“ u voleb v příštím roce, v nichž prezident bude usilovat o znovuzvolení. Trump dalšími cly riskuje, že se dramaticky propadnou burzy. V akciích má přitom řada Američanů včetně jeho potenciálních voličů podstatnou část úspor, například skrze penzijní fondy. Budou Trumpa volit přesto, že kvůli němu značně zchudnou?
Trump ovšem nemá moc na výběr. S Pekingem už vede celní válku delší dobu, než která do prezidentských voleb v USA ještě zbývá. A Číňané se zatím nepodvolili. Dobře vědí, že Trumpovo funkční období se krátí. Čas hraje pro ně. Proč by teď ustupovali? Nelze vyloučit, že vyměknou teprve tehdy, pokud bude Trump znovuzvolen. Protože nikdo jiný než on už nebude takovou neřízenou střelou. Číňané, zdá se, to chtějí „vysedět“ a počkat si, zda američtí voliči nepošlou do Bílého domu někoho čitelnějšího. Jenže právě čínská vyčkávací taktika Trumpovi nevyhovuje. Před volbami potřebuje, aby Číňané alespoň v něčem ustoupili, a on tak mohl voliči prodávat své vítězství v celní válce. Stupňuje tlak na Peking i za cenu, že si tím může rozezlít část svého elektorátu. Hraje vabank, ale stále ještě takovou hru nelze označit za iracionální, či dokonce hloupou.
V záloze má totiž mocnou zbraň. Centrální banku. Přímo jí nemůže nic diktovat, může však postupovat tak, aby musela jednat, jak on si přeje. A Trump se netají tím, že si přeje, aby snižovala úrokové sazby výrazněji. Ne pouze o čtvrtinu procentního bodu. Trump zjevně věří (a nikoli neopodstatněně), že výrazné snížení úroků vlije euforii do burziánských žil, akciové trhy budou trhat další dějinná maxima a řadový Američan se mu za své zbohatnutí odvděčí znovuzvolením. Nemusí být náhodné, že nová cla na dovoz z Číny oznámil den poté, co americká centrální banka snížila sazbu „jen“ o čtvrtinu. Trump si přál, aby to bylo aspoň o polovinu.
Pokud se celní válka dále přiostří, rapidně stoupají šance na výraznější snížení úrokové sazby na dolaru ještě letos. Trumpovo jednání tak vlastně z jeho hlediska dává dobrý smysl. Evidentně se sice přepočítal v tom, jak rychle se Číňan podvolí. Na stranu druhou zjevně měl záložní plán, pokud by se Číňan nepodvolil. A podle něj právě postupuje. V celní válce sice zatím nevítězí, ale zdaleka ani neprohrává. Vyhrát stále může. Riskuje ovšem čím dál tím více. A do svého stále riskantnějšího podniku zatahuje celý svět. S tím, jak čas odtikává, je stále pravděpodobnější, že to bude až americký volič příští rok, kdo osudově rozhodne. O tom, zda Trump vpochoduje do dějin jako znovuzvolený vítěz celní války, nebo jako ten, co ji prohrál, neboť po jeho čtyřech letech ve funkci zůstaly jen roky nepořádku.
Vyšlo v Mladé frontě Dnes.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
