Americký prezident Donald Trump při pondělku tento týden nezapomněl tweetnout, že americké akcie za sebou mají nejlepší první pololetí od roku 1997. To však ten den nebyl jediný historický úspěch americké ekonomiky. S příchodem července je totiž zřejmé, že má za sebou také 121 měsíců nepřetržitého hospodářského růstu. Žádné jiné období ekonomického vzestupu USA nebylo tak dlouhé. Nynější růst, který začal odrazem ode dna recese v červnu 2009, už předčí i 120měsíční expanzi let 1991 až 2001. Bude-li v prezidentských volbách příští rok rozhodující kondice ekonomiky, Trump, zdá se, má znovuzvolení v kapse.
Od Trumpova zvolení v listopadu 2016 jsou americké akcie výše o takřka 39 procent. Pro srovnání, celosvětově akcie od té doby posílily o 28 procent. Pokud ovšem do celosvětových akcií nezapočteme právě ty americké, je posílení jen zhruba 17procentní. Podstatný je přitom vývoj od března loňského roku, odkdy lze hovořit o éře Trumpových obchodních válek. Od jeho zvolení až právě do loňského března rostly zhruba shodným tempem jak akcie americké i světové, tak i ty světové bez započtení amerických burz. V éře obchodních válek je to jinak. Americké akcie za období od loňského března posilují zhruba o sedm procent, zatímco světové jsou na nule, ale světové bez započtení USA se naopak o sedm procent propadají. Jsou-li tedy vodítkem akciové trhy, pak Trump zatím opravdu v obchodní válce vítězí, zatímco zbytek světa prohrává.
Proč tedy vlastně, když si Trump v obchodní válce zatím nevede zle, se o víkendu uvolil k ústupkům? S čínským protějškem Si Ťin-pchingem se totiž na okraj summitu zemí skupiny G20 v japonské Ósace dohodl, že nezavede další cla na čínské zboží a také že zruší květnový zákaz a opět umožní americkým firmám dodávat komponenty čínské firmě Huawei.
Zatímco Trumpovým trumfem jsou rostoucí americké akcie, Peking má na své straně čas. Vždyť čínský kormidelník Si, od loňska doživotní vládce, bude dost možná u moci ještě dlouhá léta, ne-li desetiletí. Třeba ještě i v době, kdy se o Trumpovi už děti budou učit v dějepravě. Trumpův konec může přijít už vlastně příští rok. Však také Peking vysílá zřetelný signál, že navzdory horšící se kondici vlastní ekonomiky nikam spěchat nehodlá. Prezident Si vyzývá čínský lid, že se musí připravit na „nový Dlouhý pochod“.
Trump však jednoznačně slaví alespoň jedno dílčí vítězství. Kromě Číny „válčí“ totiž také s americkou centrální bankou. Poté co banka koncem loňského roku zvýšila klíčovou úrokovou sazbu, trhy začaly panikařit a v čase vánočním se dostavily prudké výprodeje. Trumpa roztrpčily. Dobrou kondici burz, jak víme, bere za klíčový předpoklad svého znovuzvolení. Jal se na přelomu roku tedy dokonce zkoumat, zda má legislativní páku na to, aby se zbavil šéfa americké centrální banky Jeroma Powella. Zjevně ji neměl. Nicméně Powell zkrotl. Podvolil se Trumpovu tlaku.Trump si může dovolit kdeco, ale zrovna na dlouhé pochodování mu mnoho času nezbývá. Pokud by se navíc v Ósace s čínským prezidentem alespoň částečně neusmířil, musel by naplnit svoji hrozbu a zavést další cla, na veškerý čínský dovoz. Takže by ve výsledku podražilo běžné spotřební zboží, jako jsou boty značky Nike nebo iPhony. Společně s propadem burz by tak zřejmě propadly také Trumpovy preference, protože jeho dosavadní cla na čínské zboží jsou koncipována tak, aby příliš nezatěžovala právě to běžné spotřební. Zdražení oceli řadový americký spotřebitel – Trumpův volič – přímo nijak nepocítí, zato zdražení sportovní obuvi nebo elektroniky už ano. Dost možná se tedy Trump zalekl své vlastní hrozby a byl ještě rád, že si s ním Si plácl a obnovil jednání. To americký prezident nezapomněl označit za své vítězství v obchodní válce. O celkovém vítězství však zatím nemůže být řeč. Byť je pravda, že oboustranné zavádění cel zatím poškozuje více čínskou než americkou ekonomiku.
Máloco zvyšuje Trumpovy šance na znovuzvolení jako Powellův obrat a signalizované snižování úroků. Taková měnová politika centrální banky totiž dost možná protáhne dějinně nejdelší americkou ekonomickou expanzi o další dlouhé měsíce. Peking má na své straně čas, Trump tiskárnu na dolary. A s tou si zatím vystačí.Centrální banka provedla otočku o 180 stupňů, aniž se odpovídajícím způsobem zhoršil stav americké ekonomiky, a dnes místo zvyšování úroků signalizuje jejich snižování. První od roku 2008. Klíčový ukazatel amerických akcií, index Standard and Poor’s 500, tento týden opět překonává svá historická maxima. Kvůli zmíněnému Powellovu obratu. A tento obrat centrální banka zdůvodňuje z podstatné míry právě probíhající obchodní válkou. Lze to číst i tak, že když Trump nedocílil snížení sazeb výměnou šéfa centrální banky – ke které neměl legislativní páku – docílil je vyhrocením obchodní války a setrvalým tlakem na Powella. Tomu vyhrocení obchodní války posloužilo jako vítaná záminka, aby mohl Trumpovi ustoupit, provést obrat v měnové politice, ale přitom se tvářit, že se takto „obrací“ čistě z objektivního důvodu zhoršení mezinárodních ekonomických a obchodních podmínek.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
