Prezidenti Spojených států a Číny Donald Trump a Si Ťin-pching se na okraj argentinského summitu lídrů zemí skupiny G20 dohodli na devadesátidenním příměří ve vzájemných obchodních vztazích. Trumpova administrativa tudíž k 1. lednu 2019 nezvýší celní sazbu na čínský dovoz v celkovém ročním objemu 200 miliard dolarů. Washington měl až do argentinského summitu v úmyslu zvýšit tuto sazbu ze stávající úrovně deseti procent na 25 procent. Peking se v rámci dojednaného příměří zavázal neprodleně opět odebírat zemědělské, průmyslové a energetické produkty s visačkou „Made in USA“. Uleví se tak například zemědělcům na americkém Středozápadě, jejichž letošní sklizeň sójových bobů se hromadí ve skladech právě z důvodu nemožnosti vývozu do Číny. Ta je zdaleka největším světovým konzumentem sóji.
Neprodleně se také v časovém rámci dojednaného příměří rozběhnou jednání mezi Washingtonem a Pekingem. Spojené státy se budou snažit přimět Čínu k zásadní změně postoje v oblasti krádeží duševního vlastnictví, netarifních bariér či kyberzločinu. Tříměsíční lhůta, jež je na tato jednání stanovena, je však poměrně krátká. Lhůta však vyprší začátkem března 2019, což je z hlediska Pekingu citlivá doba, protože bezprostředně předchází zahájení každoročního Všečínského shromáždění lidových zástupců, tedy čtrnáctidenního zasedání takřka třitisícehlavého čínského parlamentu. Pokud tedy skončí současné příměří nezdarem, Si Ťin-pching se na domácí půdě ocitne v citlivé době v prekérní situaci. Zatímco totiž zmíněná desetiprocentní sazba na dovážené čínské zboží připraví čínskou ekonomiku o 0,5 procentního bodu ekonomického růstu, 25procentní sazba by ji připravila o 0,9 procentního bodu. Si Ťin-pching tedy bude pod silným tlakem, aby nedopustil krach jednání v rámci právě dojednaného příměří. Zda to však postačí k dostatečným ústupkům, zůstává otázkou. Washington v případě krachu jednání zřejmě v březnu uplatní 25procentní sazbu a dost možná zavede také další cla na čínský dovoz v objemu 267 miliard dolarů. Těmi Pekingu hrozí již delší dobu, naposledy těsně před zahájením argentinského summitu.
Z hlediska české ekonomiky je příměří mezi první a druhou nejsilnější ekonomikou světa příznivou zprávou. Zvolnění napětí v mezinárodních obchodních vztazích, k němuž v důsledku jeho dojednání dochází, zvýší důvěru investorů v rizikovější rozvíjející se trhy. Mezi ně počítá mezinárodní investorská komunita Českou republiku. Se začátkem pondělního obchodování na světových trzích lze očekávat růst akciových burz, ale i posilování měn rozvíjejících se trhů, včetně české koruny. Naopak dolar by měl oslabit.
Pokud by se vzájemná jednání mezi Washingtonem a Pekingem vyvíjela v příštích třech měsících zvláště příznivě, česká měna by posílila citelným způsobem. Trh nyní počítá ve svém konsensu s tím, že v polovině prosince se euro bude prodávat za 25,86 koruny. Tento předpoklad však nebere v potaz argentinský průlom ve vzájemných obchodních vztazích mezi Washingtonem a Pekingem a související snížení napětí ve světovém obchodu.
Česká měna tedy ze své stávající úrovně 25,96 koruny za euro může snadno vůči jednotné evropské měně zhodnotit do poloviny prosince mnohem výrazněji než pouze o desetihaléř. Jejímu zhodnocování bude vedle oslabení napětí ve světovém obchodě napomáhat také enormně velké rozpětí mezi základní úrokovou sazbou České národní banky a základní úrokovou sazbou Evropské centrální banky. To nyní, po zasedání ČNB z počátku listopadu, dosahuje 1,75 procentního bodu a je nejvyšší od listopadu 2001. Vysoké úročení korunových aktiv v porovnání s úročením aktiv eurových bude v případě poklesu rizikové přirážky (z důvodu oslabení napětí ve světovém obchodě) silně motivovat investory k ukládání prostředků právě do koruny, což zvýší poptávku po ní a přispěje k jejímu citelnému zpevnění.
Zvláště pokud se budou jednání mezi Washingtonem a Pekingem zdárně vyvíjet od svého samého počátku, rapidně klesá pravděpodobnost, že by Česká národní banka na svém měnověpolitickém zasedání 20. prosince 2018 opět přikročila ke zvýšení základní sazby.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
