CHCEME ZCHUDNOUT? Zkraťme pracovní týden
TOP 09 loví voliče na zkrácení pracovního týdne. Čtyři dny místo pěti. Dekretované zkracování pracovního týdne je přitom oblíbeným tahákem socialistů různých odrůd.
TI, KTERÉ V ROCE 1981 dovedl ve Francii k volebnímu vítězství François Mitterrand, si vylámali zuby na plošném krácení ze 40 na 39 hodin. O jedinou hodinu méně, ale zaměstnanost v zemi přesto významně klesla. Mit terrand a spol. si přitom od opatření pochopitelně slibovali pravý opak – růst zaměstnanosti.
Mitterrandovo fiasko neodradilo jeho nástupce v čele socialistů, Lio nela Jospina, který v červnu 1998 přišel s nápadem zkrácení pracovního týdne z 39 dokonce na 35 hodin.
Od uvedení do praxe počátkem milénia nevynechá OECD jedinou příležitost, aby Francii vytkla, že opatření zásadně přispívá k ekonomickému zaostávání země za mnohými dalšími vyspělými ekonomikami. Příznivý dopad na zaměstnanost se přitom nekoná veškerý žádný.
U nás nyní na kratší pracovní týden láká TOP 09, strana, jež by sama sebe za socialistickou zřejmě neoznačila. Naznačuje, že v roce 2030 m ůžeme mít čtyřdenní pracovní týden. Zřejmě tedy má dojít ke zkrácení pracovního týdne ze 40 na 32 hodin během pouhých 13 let.
Mnohem bohatší Francie neabsorbovala šok ze čtyřhodinového zkrácení ani po 17 letech a vážně tam debatují o návratu k delšímu pracovnímu týdnu. Ale čeští politici zjevně věří, že ná s se ekonomické zákonitosti netýkají.
Jenže zaměstnanci se budou jen těžko smiřovat s nižší mzdou, než na jakou jsou zvyklí. Když ale budou státem přinuceni pracovat méně a budou si nárokovat tutéž mzdu jako před zavedením čtyřdenního pracovního týdne, vzn iklé náklady bude muset někdo dorovnat. Buď to bude stát, nebo zaměstnavatel. Pokud to bude stát, zvýší se daně. Pokud zaměstnavatel, sníží se jeho konkurenceschopnost, tím i jeho odvod do státní kasy a v konečném důsledku se také budou muset zvýšit daně. To poškodí celou ekonomiku. Všichni zchudneme.
Zkrácení pracovního týdne (ovšem ne skokové, ne o osm hodin během pár let) při udržení úrovně mezd je možné pouze při dostatečně rychlém růstu produktivity práce. Ta ale v současné době roste v ČR žalostně pomalu. Už i takové Slovensko je výrazně produktivnější než my. A to jsme na tom v roce 2007 byli stejně.
Politici všech možných odrůd by měli zapomenout na dekretování délky pracovního týdne. Firmy samy vědí nejlépe, kolik práce potřebují, a zaměstnanci zase, kolik práce jsou schopni a ochotni nabídnout.
Nechejme to na nich, nepleťme se jim do života. Dejme jim volnost. To by měla být vize pro rok 2030. Alespoň tedy takové strany, která by se ráda označila věru za konzervativní a pravicovou.
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
