Napsal mi pan Bohuslav Haltmar, plukovník ve výslužbě. Milé psaní. Kromě jiného v něm reaguje na můj text z před několika týdnů, nazvaný „Tahle doba přeje prostitukám, mafiím, bratrstvům. Proč?“. Zamýšlel jsem se tehdy, že vědecký výzkum je dnes přespříliš svázán státní byrokracií, různými těžkopádnými grantovými agenturami a jinými orgány. A že tohle svázání podvazuje inovativní činnost, kreativitu, a tedy i ekonomický růst. Pan Haltmar mi dává za pravdu. Dává i dobrý příklad z praxe. Aniž se to příliš ví, loni cenu Česká hlava získal vědec Viliam Vatrt. Jako první určil hodnotu konstanty potenciálu na geoidu W0. Netušil jsem, co to znamená, leč pan Haltmar v dopise líčí, že konstanta byla zařazena do souboru světových konstant po bok Newtonovy gravitační konstanty nebo rychlosti světla ve vakuu. Tedy velevýznamný objev!
Objev, jenž však nebude zužitkován. „Bohužel, k tomu podstatnému, co by přineslo ekonomické zisky, nedojde,“ ladí Haltmar sklíčenou notu. „Nejsou na to peníze. Ty jdou spíše do popsání stohů papíru, článků, kongresů o ničem.“ Ano, peníze jdou tam, kam určí grantové agentury. V nich často sedí úředníci, kteří o té objevené objevné konstantě vědí asi tolik, co já.
Že nám stát škodlivě rozbujel, není pochopitelně patrné jen ve vědě. Třeba i bujení korupce je neblahým doprovodným jevem této přebujelosti. Zprávy z Řecka, Španělska a dalších zemí nám přitom den co den dávají tušit, že přebujelost státu není udržitelná. Ale co místo přebujelého státu? Co potom? Proslulý armádní stratég Carl von Clausewitz měl za to, že spořádaný ústup je vůbec nejnáročnější vojenskou operací. Spořádaný ústup od přebujelého státu zase bude nejnáročnější operací novodobých dějin, kterou bude vyspělý svět muset provést.
Řada soudných ekonomů dnes volá po škrtání, omezování výdajů, zeštíhlení státu. Souhlasím. Jenže je třeba vidět nejenom ekonomickou stránku věci, jakkoli je podstatná, ale i tu společenskou. Nikdo dosud bohužel nenabídl životaschopný projekt „exitu“ z přebujelého státu. To je možná i jeden z důvodů, proč se politický establishment snaží nynější status quo udržet za každou cenu, nesmírně nákladně.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
