Cena zlata letos stoupá na svůj třetí vrchol od roku 1971, kdy byl opuštěn takzvaný brettonwoodský systém směnných kursů a s ním i navázání amerického dolaru právě na zlato. První z vrcholů nastal v roce 1980, druhý pak před devíti lety.
Důvodem nynějšího mohutného nárůstu ceny zlata je fakt, že mu zvláště poslední dobou prakticky vše „hraje do karet“. Expanzivní měnová politika světově významných centrálních bank v čele s tou americkou sráží úrokové sazby až do záporu.
S poklesem reálných úrokových sazeb řady investičních nástrojů k nule, či dokonce do záporu se stírá klíčová nevýhoda zlata, kterou je právě to, že žádný úrok nenese. Zvýrazňují se tím pádem staletími prověřené výhody zlata, kterou je zejména to, že představuje pojistku pro časy zvýšené nejistoty. Nejistota nyní globálně narůstá zejména kvůli stoupajícímu riziku druhé vlny pandemie koronaviru a kvůli rostoucímu geopolitickému napětí, zejména pokračujícímu zhoršování vztahů dvou největších světových ekonomik, USA a Číny.
Poptávku po zlatě pohání také slábnoucí dolar. Znehodnocení americké měny plyne kromě zmíněné vysoce expanzivní měnové politiky americké centrální banky také z expanzivní rozpočtové politiky vlády Spojených států, jejímž důsledkem je enormně se zvyšující zadlužení USA.
Investoři masivně investují do zlata nejen v jeho fyzické podobě, ale také prostřednictvím fondů. Veřejně obchodované fondy, které se specializují na investice právě do zlata, v souvislosti s rostoucí poptávkou investorů letos masivně navýšily objem zlata ve svém držení.
Všechny tyto faktory v intenzitě svého projevu v nadcházející době příliš nepoleví, pročež tlak na růst ceny zlata nezmizí. Je však třeba počítat s přechodnými korekcemi. Býčí trend by ale v zásadě měl pokračovat i v příštích měsících a letech.
Takzvané „papírové“ zlato, ve formě investic do příslušných „zlatých“ burzovně obchodovaných fondů (ETF), ovšem nepředstavuje plnohodnotnou diverzifikaci vzhledem k ostatním „papírovým“ aktivům typů akcií či dluhopisů. Tou je nákup fyzického zlata, které by mělo v rozvinutém investičním portfoliu vykazovat podíl tří až pěti procent.
Lze si vzít příklad z bohatých jednotlivců a bohatých rodin. Tito lidé – zpravidla velmi dobře informovaní či s velmi dobrými a dobře placenými investičními poradci – letos v rekordní míře pořizují právě fyzické zlato. Za touto jejich poptávkou stojí obava z toho, že v tomto čase citelně navýšené nejistoty nemusí být „papírový majetek“, tedy majetek ve formě kontraktů a smluv, vždy zaručeným způsobem, jak nastřádané bohatství uchovat do budoucna a dalším generacím.
Právě velmi bohatí jednotlivci a bohaté rodiny – prostřednictvím takzvaných family office – v letošním roce odebírají rekordní množství zlata ve fyzické podobě, tedy například ve formě slitků. V rekordní míře se tedy rozhodují zlato vlastnit hmatatelně, nikoli pouze zprostředkovaně, tedy v podobě kontraktu či smlouvy na možné dodání žlutého kovu.
Dobře informování lidé se obávají nejen druhé vlny pandemie, koronavirové nejistoty a nové studené války, ale také možné vysoké inflace. V tu realisticky může vyústit současná politika vlád vyspělého světa, které v rámci boje s ekonomickými dopady koronaviru poskytují v nevídané míře nové peníze ve formě obřích stimulačních balíků, záruk a garancí. A dluhu. Dějiny neznají lepší pojistku proti znatelné inflaci, než je právě zlato. Zejména fyzické zlato.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
