Mezinárodní měnový fond ve své nejnovější prognóze snižuje odhad letošního růstu světové ekonomiky na tři procenta. To je nejméně od globální finanční krize před deseti lety. Fond si také všímá určité ekonomické „schizofrenie“. Napříč jednotlivými ekonomikami poslední dobou platí, že zatímco průmysl se propadá, sektoru služeb se stále poměrně daří. Právě tyto dvojakost, jakési dvě tváře, které nyní jednotlivá hospodářství nastavují, má zásadní podíl na tom, že světová ekonomika neztrácí dech ještě mnohem varovněji. A to ani době obchodní války USA a Číny a nejvyšší míry ekonomické nejistoty za poslední dekády.
MMF si všímá také role centrálních bank. Bez jejich opětovně prováděného nebo signalizovaného měnového uvolňování by letošní růst globální ekonomiky činil už jen 2,5 procenta, tedy ještě o půl procentního bodu méně, vypočítává.
Uvolňování měnové politiky pomáhá držet spotřebitelskou náladu na příznivé úrovni, neboť je vzpruhou burzám. Například ve Spojených státech, kde jsou klíčové burzovní ukazatele blízko dějinného maxia, je právě růst akcií klíčovým zdrojem dobré nálady spotřebitelů. Ti tam totiž mají podstatnou část svého bohatství právě v akciích. Spotřebitelský optimismus pohání sféru služeb, která není tolik závislá na plynulosti mezinárodního obchodu jako průmysl. Například na službu v podobě ostříhání u holiče lze těžko zavést clo jako třeba na dováženou ocel či automobilové součástky.
O dobrou náladu svých spotřebitelů se v rostoucí míře opírá nejen ekonomika americká, ale také ta čínská, německá a konec konců i česká. V Číně spotřeba letos do ledna do září přispěla k růstu tamní ekonomiky z 60,5 procenta. Přesto ale čínská ekonomika roste nejpomaleji od začátku 90. let. Nebýt relativně dobré výkonnosti německé sféry služeb, bude už motor evropské ekonomiky jednoznačně v technické recesi, zatímco nyní s ní zatím stále ještě „jen“ koketuje. Také odolnost české ekonomiky vůči čínskému, resp. německému zpomalování by byla mnohem slabší nebýt optimismu tuzemského spotřebitele. Tento jeho optimismu v Česku pramení zejména z rekordně nízké míry nezaměstnanosti a solidního růstu mezd a kupní síly.
Ale všeho do času. Zcela klíčovou otázkou dneška je, zda spotřebiteli vydrží jeho optimismus až do listopadu příštího roku. Nyní je řeč zejména o spotřebiteli americkém. Za rok touto dobou se totiž bude schylovat k prezidentským volbám v USA. Konají se začátkem listopadu. Současný prezident Donald Trump ke znovuzvolení potřebuje právě dobrou náladu amerického spotřebitele. Pokud o ni přijde, jeho šance na znovuzvolení povážlivě klesá. Zatím je spotřebitel na Trumpově straně. Zajišťuje přijatelný ekonomický růst, takže Trump nemusí činit zásadnější ústupky v obchodní válce s Čínou nebo ještě více a ještě více nevybíravě tlačit na americkou centrální banku, aby srážela úroky směrem k nule.
Jenže dobrá spotřebitelská nálada je pomíjivá a nelze se na ni samotnou spoléhat při posuzování vyhlídek celé ekonomiky. Před světovou finanční krizi rostla v USA až do ledna 2008. Už v březnu toho roku však zkolabovala investiční banka Bear Stearns a v září pak zkrachovala Lehman Brothers, což odstartovalo kritickou fázi finanční krize v USA i ve světě. Z tohoto hlediska je tedy rok, který do amerického prezidenského klání zbývá, předlouhou dobou.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
