Vysokým lidem se daří – nejen že dosáhnou výše, leč dotáhnou to i dále. Římský dějepisec Tacitus si toho všiml již v roce 98; podle něho platí, že čím vyšší člověk je, tím je i úspěšnější. Julien-Joseph Virey, prominentní lékař devatenáctého století, Tacitova slova pečetil – hlásal, že vyšší lidské populace jsou motivovanější a průmyslověji vyspělejší. A ekonomové dnes z dlouhé řady studií vědí, že vyšší lidé v průměru vydělávají více než ti, k nimž byla příroda skoupá: deset až dvanáct centimetrů výšky navíc odpovídá v průměru zhruba o devět až patnáct procent vyšším příjmům – těch deset až dvanáct centimetrů má tedy stejný efekt jako jeden až dva roky navíc strávené ve vzdělávacím procesu. Otázkou však zůstává, proč přesně tomu tak je.
Badatelé mají tradičně za to, že v nadstandardní výšce člověka se zrcadlí jeho určité vlastnosti, jež jsou žádány a ceněny trhem práce. Vyšší lidé jsou prý silnější a rychlejší, což jim dává už v útlém věku vyniknout ve sportu. To svědčí nejen jejich kondici, ale učí je to i týmové spolupráci, disciplíně, umění prosadit se či vést kolektiv – a přesně tyhle vlastnosti posléze ocení zaměstnavatelé. Vyšší lidé jsou navíc – téměř automaticky – vnímáni jako atraktivnější a schopnější.
Tento tradiční pohled je v posledních letech zpochybňován: výška člověka nezrcadlí ani tak jeho vlastnosti jako spíše jeho „nutriční historii“. Čím vyšší kdo je, tím efektivněji například jeho tělo v době růstu bojovalo s nemocemi. Zbude mu tak více živin, více energie, jež pak o to intenzivněji stimuluje růstové hormony. Taková stimulace nemusí probíhat jen při rozvoji těla jako takového, ale třeba i v oblasti rozvoje nervového systému – lze tudíž argumentovat, že výška člověka zrcadlí třeba jeho mozkovou kapacitu. Vyšší lidé jsou pak tedy nadáni lepší schopností učit se či zpracovávat informace. To trh práce také ocení.
Ekonomové Andreas Schick a Richard Steckel dospívají v nové studii ke „kulišáckému“ závěru: obě hypotézy, oba pohledy, jsou platné – vysocí lidé jsou lépe placeni z jedné části proto, že mají žádanější (získané) vlastnosti, a z druhé části z té příčiny, že sdílejí více poptávané (niterně dané) vlohy.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
