Robot páchá buď čiré dobro, nebo ryzí zlo. Nic mezi. Tak vnímají současnou debatu kolem robotizace ekonomové Daron Acemoglu a Pascual Restrepo. Ve své nové studii však takovou dichotomii označují za falešnou. Jde prý o výsledek špatného přístupu ke zkoumání celé věci. Snaží se proto o nápravu.
Robotizace na jedné straně ruší a ještě zruší miliony pracovních míst. Pokud tento „zlý“ efekt nebude vyvážen jinými „dobrými“ efekty, nastane dramatický pokles poptávky po lidské práci i propad mezd. Acemoglu a Restrepo ale upozorňují, že na „dobré“ efekty spoléhat lze.
Nahrazení lidské práce levnějším robotem například sníží náklady výroby, a tudíž i konečnou cenu výrobku. Zákazník ušetří a takto uspořené peníze bude moci vydat jinde v ekonomice. Pokud je utratí třeba za služby zajišťované lidmi z masa a kostí, zvýší tím poptávku po lidské práci. „Dobré“ efekty robotizace ale nebudou na její „zlý“ efekt stačit.
Naštěstí do hry vstoupí historicky odpozorovaná zákonitost. Budou vznikat úplně nová odvětví a úplně nové pracovní pozice. A s nimi i dodatečná poptávka po lidské práci. Tu ještě podpoří demografické stárnutí. Robot není ani dobrem, ani zlem. Jen tu prostě je a bude. Vítězit budou ti, kteří robotizaci uchopí jako příležitost, prohrají ti, kdo se jí odevzdají jakožto hrozbě.
Vyšlo v Hospodářských novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
