Sto a dvě miliardy korun. O tolik od říjnových voleb narostl dluh české vlády. Je to dluh vzniklý bez důvěry. Ovšem i když vláda nemá důvěru sněmovny, těší se důvěře finančních trhů. Navzdory bobtnání dluhu v posledních měsících je Česko čtvrtou nejméně zadluženou ekonomikou v EU. Podle údajů Eurostatu nás předčí pouze Estonsko, Lucembursko a Bulharsko. Relativně dobrého zdraví našich veřejných financí si ostatně všímá i ratingová agentura Moody’s, která před pár dny změnila výhled svého hodnocení bonity české vlády ze stabilního na pozitivní.
Jak je možné, že dluh rapidně narůstá, a zároveň jsme na tom v mezinárodním kontextu tak dobře? Klíčovou roli hraje loňské kouzlení s emisemi krátkodobých dluhopisů. Nové bondy byly počátkem loňského roku zhusta vydávány tak, aby byly splaceny ke konci září, těsně před volbami. Přechodně se tak státní dluh od července do září, tedy během dvou měsíců, snížil skoro o 200 miliard. Ministerstvo financí se pak nezapomnělo holedbat, že se dluh podařilo zeštíhlit na úroveň května 2012. Komu se to v politickém boji hodilo nejvíce, je nabíledni.
Do konce loňského roku narostl dluh pouze o necelých 15 miliard. Vláda měla zájem na tom vykázat i ke konci roku relativně nízký dluh, aby se pak mohla chlubit hospodárností v celém kalendářním roce. To se také povedlo. Proto Česko končí na zmíněném čtvrtém místě v EU. Pokud by se popsaná kouzla s emisemi nekonala, budeme nejlépe pátí za Rumunskem. Kouzlení s čísly ovšem nakonec nezastře skutečnost, že vláda sice zvládla dluh stabilizovat, ale nikoli už snižovat jeho absolutní výši. Je příznivé, že dluh je i přes nárůst v posledních měsících stále nižší než v prvním čtvrtletí roku 2013. Nicméně tehdy tuzemská ekonomika procházela druhou recesí v krátkém sledu, kdežto dnes zažívá období prosperity nebývalé v celé novodobé české historii. To by se mělo projevit právě i razantní redukcí absolutního dluhu. Místo toho ministerstvo financí počítá minimálně do roku 2020 se schodkovým hospodařením, jak plyne z čerstvé rozpočtové strategie.
Vstup do dvacátých let tohoto století přitom velmi pravděpodobně poznamená ekonomický útlum české ekonomiky, ne-li rovnou recese. Po roce 2020 také nelze počítat s tak vysokým příjmem z fondů EU. Z Bruselu zaznívají varovné signály, že dojde k přesměrování toků peněz z východu na jih unie. Do roku 2023 podle prognózy MMF bude mít Česko vyšší HDP na hlavu než Itálie, dožene Kypr, zvýší náskok před Řeckem a Portugalskem a stáhne náskok Španělska. I kdyby zůstalo zachováno rozdělování evropských peněz podle HDP na hlavu, Česko si pohorší, protože už je zkrátka ekonomicky mnohem výkonnější, než když se evropské peníze rozdělovaly naposledy. Důvodů k trvalejšímu snižování absolutní výše dluhu české vlády je tedy dost. A nejsou to pomíjivé důvody politické a volební.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
