V USA se minulý víkend znárodňovalo ve velkém. Radost z vládního převzetí hypotečních ústavů měli čínští komunisti. Primárně nikoli z důvodů ideologických, nýbrž peněžních.
Když americký ministr financí Hank Paulson minulý víkend oznámil sanaci a faktické znárodnění hypotečních ústavů Fannie Mae a Freddie Mac, pekingské politbyro mělo další důvod k oslavě. Čínské banky totiž v minulosti ve velkém nakupovaly dluh obou obřích hypotečních ústavů a bdící politbyro se tak jejich kolapsu obávalo snad ještě více než hromadného neúspěchu čínských sportovců při nedávné olympiádě.
Chudí půjčují bohatému
Znárodnění soukromých, vládou pouze sponzorovaných poskytovatelů půjček na bydlení dává pekingským soudruhům jistotu, že jejich investice neskončí v černé díře. Nejde přitom o malé peníze. Tři klíčové čínské banky – Bank of China, Construction Bank of China a Industrial & Commercial Bank of China – vlastní dluhopisy ústavů Fannie Mae a Freddie Mac za více než deset miliard dolarů.
Pokud by tyto hypoteční ústavy padly, byla by to první pořádná ztráta na čínských účtech související s hypoteční krizí v USA. Že se toho soudruzi mohli skutečně obávat, dokládá i skutečnost, že Bank of China, která nyní vlastní 7,5 miliardy dolarů dluhu Fannie Mae a Freddie Mac, se v srpnu zbavila čtvrtiny podílu, jejž v hypotečních kolosech měla.
O co méně než ostatní – zejména americká a mnohé evropské – ekonomiky se Čína v krizi namočila, o to vydatněji ji pomáhá řešit. Jsou to totiž opět komunističtí soudruzi, kteří ve velkém Americe půjčují. Tyto peníze jsou pak pochopitelně užity i na vládní sanace amerických hypotečních ústavů. Ve zkratce, čínská vláda půjčuje americké, která s těmito penězi zachraňuje ústavy, v nichž má Čína pořádně nainvestováno. Čína tak v jistém smyslu půjčuje sama sobě.
Dle nejnovějších (červnových) údajů drží Peking americké dluhopisy za 503,8 miliardy dolarů. Připočteme- li ještě dluh USA vůči Hongkongu (61,2 miliardy), dostáváme se na cifru 565 miliard dolarů. Více už Spojené státy dluží pouze Japonsku, a to 583,8 miliardy dolarů. Zajímavé též je, že mezi předními věřiteli USA jsou rozvíjející se trhy typu Brazílie, Rusko či Mexiko (viz Kdo půjčuje Americe). Tyto nepoměrně chudší země tak pomáhají stavět na nohy nejbohatší světovou ekonomiku.
Smráká se
Stejně tak Čína, Rusko, Brazílie či Mexiko mohou dnes kupovat ve velkém americký dluh proto, že globální ekonomika prožívala do loňského roku svěží expanzi, z níž citelně profitovaly právě rozvíjející se trhy. Nyní se nad nimi začíná smrákat.
Čínský růst se snižuje: klesá pod deset procent ročně. To by jinde nebylo nic hrozného, právě naopak, jenže obrovská ekonomika „říše středu“ musí podle odhadů stoupat alespoň osmiprocentním tempem, aby miliony Číňanů směřujících z venkova do měst – včetně dalších osmnácti milionů, jež se každoročně zařazují mezi pracovní sílu jako výsledek přirozeného přírůstku – , našly zaměstnání, a netřely tak bídu s nouzí.
Zatímco Číňanům činí starosti zvolňující se poptávka po jejich zboží v USA a v Evropě, Rusové se aktuálně obávají poklesu cen surovin na světových trzích a domácí inflace, přičemž zahraniční investoři se zase obtížně vyrovnávají s nynějším geopolitickým napětím. Kremelský vládce Dmitrij Medveděv již zasáhl: začal investory přesvědčovat, že propad ruských akciových trhů je jen dočasný a že jej vláda zvrátí.
Vzhledem k tomu, že světová úvěrová krize dopadá v prvé řadě právě na rozvíjející se trhy, hrozí, že budou mít dost svých starostí doma – a nebudou se tedy moci s takovou vehemencí věnovat půjčování peněz Americe prostřednictvím nákupu jejího dluhu. Rozvíjející se trhy jsou přitom letos zodpovědné za téměř 55 procent světové poptávky po amerických cenných papírech.
Navíc inflace, jež rozvíjející se trhy stíhá (zejména ten čínský), bude do USA dovážena společně s hračkami, elektronikou či oblečením, které se v „dílně světa“ i jinde vyrobí. Američtí spotřebitelé tak budou zasaženi vyššími cenami u zboží, jež bylo dosud pověstné nevídanou lácí.
GRAF
Kdo půjčuje Americe
Kolik dané země investovaly do vládních dluhopisů USA k 30. 6. 2008
v miliardách USD
Japonsko 583,8
kontinentální Čína 503,8
Británie 280,4
země vyvážející ropu 170,4
Brazílie 151,6
karibské země* 122,4
Lucembursko 88,6
Rusko 65,3
Hongkong 61,2
Švýcarsko 44,4
*)jde o finanční centra Karibiku, jako jsou Bahamy, Bermudy, Kajmanské ostrovy, Nizozemské Antily nebo Panama
Zdroj*: Ministerstvo financí USA
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
