Stále častěji se tak objevuje otázka, zda současným mocným ochromením ekonomiky – se všemi neblahými důsledky, které to může mít nejen letos – neplatíme až přílišnou daň za opatření pro boj s koronavirem. V nové studii nazvané „Makroekonomie epidemie“, kterou v pondělí publikoval americký Národní úřad pro ekonomický výzkum, odpovídá tým ekonomů z USA a Německa. Jedná se o zřejmě první akademickou studii, která již modeluje přímo různé ekonomické dopady opatření zaváděných v těchto týdnech a dnech v souvislosti s onemocněním Covid-19.
Opatření typu nuceného přechodu na „práci z domova“ či zavírání škol, obchodů, restaurací i továren z makroekonomického hlediska znamenají, že lidé odpracují méně hodin a vykážou slabší úroveň spotřeby. Zároveň se ovšem dále snižuje podíl nakažených a zemřelých. Z modelového příkladu USA vyplývá, že vládní opatření v optimálním případě zachrání zhruba 600 tisíc lidí. To kromě jiného znamená, že dlouhodobě méně klesne počet opracovaných hodin, neboť i zemřelých je výrazně méně. Recese je pochopitelně výrazně hlubší než bez vládních opatření, místo devítiprocentního propadu vykazuje spotřeba propad 21procentní. Zároveň však dlouhodobě nedochází k tak výraznému trvalému propadu odpracovaných hodin, a tedy celkového výkonu ekonomiky, což postupně kompenzuje ztrátu způsobenou hlubší recesi. Bez ohledu na humánní dimenzi tak restriktivní vládní opatření mají dlouhodobě i svůj smysl čistě účetně-ekonomický.
Z hrubého přepočtu závěrů zmíněné studie na české podmínky plyne, že současná striktní opatření Babišovy vlády zachrání před smrtí zhruba 20 tisíc obyvatel ČR. Ekonomický útlum, ba recese sice bude hlubší než bez těchto opatření. K citelnému útlumu by k však tak jako tak. Kvůli přirozenému pudu sebezáchovy obyvatel ČR a snaze ochránit sebe sama před nákazou i bez vládních omezení a kvůli opatřením zaváděním v zahraničí, v zemích obchodních partnerů ČR. Dvacet tisíc zachráněných životů, to má především svůj nevyčíslitelný lidský rozměr. Zároveň ale i rozměr ekonomický. Řada z těchto zachráněných ještě řadu let bude přispívat k růstu výkonu české ekonomiky, a tedy i ke kompenzaci ztráty v podobě hlubší recese vzniklé jejich záchranou.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
