POPEKONOMIE
Zdrojem růstu nerovnosti není vysoký podíl příjmů z kapitálu, ale naopak jeho nedostatečná tvorba
V USA roste příjmová nerovnost. Přitom v prvním desetiletí nového milénia stoupal tamní reálný hrubý domácí produkt přepočtený na pracovníka průměrným tempem 1,7 procenta ročně. Rychleji než v 70., 80. i 90. letech.
Navzdory tomu se pracující v USA nedočkali po roce 2000 takřka žádného nárůstu svých mezd. Svižný růst produktivity při současné stagnaci mezd vedl k poklesu tak stěžejního ukazatele, jakým je podíl práce na celkovém produktu ekonomiky. Ten byl přitom dlouho stabilní.
Objem mezd osciloval pravidelně od konce 60. let mezi 64 a 67 procenty celkového produktu americké ekonomiky. Od roku 2008 se ale nalézá níže. S jeho poklesem naopak nutně stoupá podíl kapitálového příjmu, zejména v podobě korporátních zisků. Jelikož jsou zisky ve firemní sféře rozděleny mnohem méně rovnoměrně než mzdy, podstatně to přispívá k rozevírání příjmových nůžek.
DVOJNÁSOBNÁ SÍLA
Vezměme si takový nástup počítačů. Kdekoho napadne intuitivní závěr: počítač zastane to, nač bylo dříve třeba lidí z masa a kostí, tudíž kapitál vytlačuje práci, a kapitálové příjmy tak získávají větší podíl na celkovém produktu té či oné ekonomiky. Člověk z masa a kostí se tedy ocitá „na dlažbě“, zatímco manažeři firmy, která počítače vyrábí, se těší z vyšších bonusů a její akcionáři si zase mnou ruce nad vyšší dividendou.
Co když se počítač a člověk spíše doplňují, než aby jeden vytlačoval druhého?
Představme si firmu, která zavedla počítače. Každý její pracovník po nějaké chvíli potřebné mimo jiné k zaškolení vydal za dva. Pokud by ta samá firma podstatnou část pracovníků propustila, také možná zvýší svoji produktivitu, ale méně než dvojnásobně. Proto je pro ni výhodné pracovníky si ponechat a těžit z jejich symbiózy s počítačem.
Předpokládejme, že takto postupuje každá firma. Cena práce v podobě mzdy tak musí klesnout. Po nějaké době totiž v ekonomice existuje jakoby zdvojnásobená pracovní síla. Ta, aby se uplatnila, musí se svojí cenou, tedy mzdami, dolů. Firmy zároveň nedají sbohem počítačům, protože právě ony jsou zdrojem zvýšené produktivity zaměstnanců. O počítače je tedy na trhu stále zájem, což přináší kapitálové příjmy akcionářům výrobce počítačů. Kapitálové příjmy se tím prostřednictvím technologické změny v podobě zavedení počítačů zvýšily. Podíl práce, podíl objemu mezd, se ovšem ruku v ruce s tím snížil. Přitom vúbec nebylo třeba, aby kapitál práci vytěsňoval.
PIKETTY SE MÝLÍ
Thomas Piketty, autor ekonomického besteselleru Kapitál v 21. století, argumentuje, že kapitál a práce se vytěsňují. Většina empirických poznatků ovšem hovoří spíše ve prospěch jejich vzájemného doplňování. Pokud se ovšem doplňují, nemůže zdanění bohatých, které Piketty navrhuje, příjmovou nerovnost zvrátit. Naopak ji prohloubí.
Dále totiž ochromí investiční činnost, které je zapotřebí, aby rostla produktivita a podíl z příjmu z práce se nesnižoval. Revoluce v oblasti informačních technologií měla podle původních předpokladů podnítit další investiční činnost. K té však nedochází. Možná také kvůli již nyní příliš vysokému zdanění.
Vraťme se k příkladu s počítači. Jeli díky nim v ekonomice jakoby dvakrát více pracovní síly, je třeba nových investic, nového kapitálu, aby se nově vzniklá pracovní síla měla opět s čím doplňovat. Zdrojem růstu nerovnosti tedy není vysoký podíl příjmů z kapitálu, ale naopak jeho nedostatečná tvorba.
Vyšlo v Euru.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
