Přesně před měsícem, tedy v poslední květnový den, se pohonné hmoty v Česku naposledy prodávaly za cenu bez snížené spotřební daně. Snížení spotřební daně, o 1,50 koruny na litr, k němuž došlo 1. června, motoristé v ČR prakticky vůbec nepocítili. V průměru se nyní pohonné hmoty – benzín a nafta dohromady – prodávají o 1,60 koruny za litr dráže než před snížením daně, tedy než právě v poslední květnový den.
V příštích sedmi dnech navíc ceny pohonných hmot dále vzrostou, zhruba o 15 haléřů na litr. Důvodem jsou stále vysoké ceny ropy na světových trzích a slabý kurs koruny k dolaru.
To, že se snížení daně z paliv minulo účinkem, připouštějí i někteří vládní představitelé, například ministr zemědělství Zdeněk Nekula. Ten zdůvodňuje, proč během války na Ukrajině a silně kolísajících cen nechce snížit DPH na vybrané potraviny, právě tím, že ani snížení spotřební daně (a tedy také návazně vypočítávané DPH) na pohonné hmoty nepřineslo kýžený efekt.
Snížení daně z pohonných hmot přináší rozčarování také za hranicemi. V Německu na tři měsíce snížili daně z pohonných hmot. Jedná se o podobné opatření, k jakému se v červnu uchýlila vláda česká, jež daň snížila hned na čtyři měsíce, přičemž opatření dohromady vyjde na čtyři miliardy korun. Rozdíl je v tom, že německá vláda otevřeně připouští, že čerpadláři v zemi promítli snížení daní do konečných cen jen ze zhruba 50 procent. Někteří ekonomové dokonce spočetli, že jen ze zhruba 30 procent (viz zde).
Také v Česku efekt snížení daně podle všeho utlumili čerpadláři, kteří si díky němu navýšili marže a snížení daně tak plně nepromítli do konečných cen. Bylo by ostatně překvapivé spíše to, pokud by tomu bylo jinak. To by totiž odporovalo dosavadním ekonomickým poznatkům z různých částí světa. Třeba v případě benzínu tuzemští čerpadláři ani v dnech hned po snížení daně nesnížili konečnou cenu o více než 60 procent rozsahu snížení spotřební daně a návazně DPH.
Jako jinde ve světě. Třeba na počátku milénia ve Spojených státech, konkrétně státech Illinois a Idaho, přenášeli tamní čerpadláři do konečných cen pro zákazníky snížení daně jen ze 70 procent (studie zde). V roce 2020 zase ekonomové dospěli na základě dat z Německa a Francie k tomu, že čerpadláři promítli pandemické snížení daně z pohonných hmot do konečných cen na totemech průměrně pouze ze 61 (studie zde).
Ekonomové na základě rozsáhlého vzorku dat obecně upozorňují na existenci asymetrie při změně daně z přidané hodnoty. Asymetrie znamená, že prodejci promítají zvýšení DPH do konečných cen intenzivněji než snížení DPH stejného rozsahu.
Například studie publikovaná americkým Národním úřadem pro ekonomický výzkum shledává, že dvakrát intenzivněji. Toto zjištění potvrzuje na vzorku dat sestávajícího ze všech změn DPH, které se v EU uskutečnily v letech 1996 až 2015 (zde). Jestliže tato asymetrie existuje v takto rozsáhlém souboru dat, je zřejmé, že čekat při snížení DPH (či spotřební daně) jeho plné promítnutí do konečných cen, hraničí s neznalostí elementárních ekonomických poznatků.
Vláda ČR tak snížením daně čerpadlářům přihrála zhruba 1,5 miliardy korun daňových poplatníků jako bezpracný bonus. A to zejména čerpadlářům polským a maďarským, kteří v ČR provozují dvě největší sítě čerpacích stanic. V nichž stále ve velkém českým řidičům prodávají zlevněnou ruskou ropu, resp. produkty z ní, za západní ceny.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
